Licence Creative Commons

Hromadění peněz, fůůůj

28. 02. 2012
Na D-F se rozvinula překrásná diskuse o klasifikaci společnosti z hlediska majetku a postoje k majetkům cizím, kterou by byla škoda nezachovat. Diskutující Ebo-Roman ji odpálil výrokem peněz je dost, jen je hromadí pár jedinců a ti ostatní nemají nic" - což je kondenzovaná "moudrost" soc-hnutí jako "Occupy whatever". Jako každý argument socialistů, i tento byl briskně dementován a to sice HonzouV:
»A co asi ti lidi, co hromadí, s těma penězma dělají? Kde je problém?«

Na kterého navázal Praetorian-XIV:
»Jediny problem je v tom, ze dotycny kritik/komunista, v tomto pripade ebo, nepatri mezi tech par, kteri hromadi.
Historie pak zna 3 kategorie reakci na takoveto poznani: Osobne mi je ebo-skupina c.3 nejmene sympaticka.«
Přičemž jak podotkl ButronBell, "Skupina 3 se už za velkolepé podpory médií prohlásila za "vobyčejný lidi" neboli ty jediné poctivé a spravedlivé na celičkém světě. Všichni ostatní jsou mafiáni, korupčníci a jiná imperialistická havěť."

To by ale nebylo úplné - čímž se konečně dostávám ke svému příspěvku do diskuse.
Kromě tří kategorií Praetorianových totiž ještě existuje kategorie čtvrtá, kterou bych pracovně nazval "poměroví ekvilibristé".

Jedná se o lidi, kteří poměřují svou spokojenost s odměnou stávající s náklady na získání odměny větší, přičemž pokud usoudí že za dané práce získají odměnu dostatečnou ke spokojenosti a zároveň by práce na získání odměny větší nevyústila ve spokojenost tuto zvýšenou práci dostatečně kompenzující, konzervují svůj status a jsou spokojeni.

Do této skupiny patří tak různorodé skupiny jako strážce majáku, kterému je putna, že Buffet vydělává miliardy množením peněz - je spokojený se svým poměrem práce:odměna a neměnil by; geek, který vydělá na pokrytí životních nákladů, socializaci v rámci potřeb a dostatečné pokrytí svého koníčku a je mu jedno, že by mohl být manažerem; makléř, který za půlku týdne vydělá dost na to, aby druhou polovinu týdne hrál golf a víc to nehrotí; nebo bezdomovec, který vyžebrá právě tolik aby zůstal permanentně naložený v lihu a taktéž necítí potřebu stoupat na jinou pozici či k více příjmům.

De facto se jedná o kombinaci saturace potřeb s jistou skromností(?) ohledně toho, že zvyšování příjmů by nevyústilo v adekvátní zlepšení saturace potřeb a zároveň - a to je podstatné - s dostatečnou osobní morálkou na to, aby dotyčný necítil závist a netoužil zvyšovat onu svou saturaci na úkor druhých...
Závěrem pak asi takto:




Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.