Licence Creative Commons

Střelnicové testování: GP P1 versus CZ 2075

29. 02. 2012

Poznámka: P11 Mk.7 jsem již zakoupil, narozdíl od Avimové P1 je spolehlivá výtečně a má vlastní recenzi na zbrojnici » P11 Mk.7

Malorážku na terčovou střelbu mám, je tedy na čase si konečně vybrat mezi normální ráží, použitelnou případně i na obranu. Historickým vývojem a poznáním jsem vyřadil Glock (spoušť mi nesedne, nechci pistoli co se musí pevně držet aby střílela a navíc vypadá odporně), CZ75 (celý český internet se zdá rezonovat tvrzením, že jelikož CZUB nedovede udržet konstantní výrobní kvalitu a kus od kusu se jejich produkty liší a jsou upravovány - což potvrzuje nezaměnitelnost dílů -, má člověk šanci 50:50 natrefit na parádní kousek, který bude celý život chválit... Nebo na šílený zmetek - to riskovat nemíním), 1911 (překrásné mechanicky i vizuálně, přesné, účinné... A na skryté nošení nemožně velké) až jsem dospěl k firmě Grand Power a jejímu modelu K100 - přesněji jeho vývojové verzi, subkompaktu P11. Přečetl jsem 30 stránek fóra na střelectví a odnesl si závěr, že první série měly tak malé tolerance, že to bylo na obranu nepoužitelné; další série ladily a ladily bugy a někdy okolo roku 2006-2008 se to dostalo do použitelného stavu. A že pokud zrovna střílí, je to skvělá zbraň s kultivovaným chodem.
Chvíli jsem se ještě zamýšlel, do výběru se vrátily kratší verze 1911 s tím, že snad tak tlusté nejsou (moje malorážná 1911 by měla mít full-size rám a není to zase tak hrozné, i když to možná dělá ten hliníkový závěr) a váhavě i CZ2075 Rami - a objevil jsem verzi P11 bez bobřího ocasu:



Leč bez vyzkoušení není moudré kupovat cokoli, natož zbraně; tak jsem si mailem ověřil, že na Avimu mají alespoň příbuznou - P1 s rámem Mk.6 - a dnes se tam vypravil. Pro začátek 10 ran z mé 1911.22LR a pak následovalo 25 ran s CZ2075 Rami (s prodlouženým zásobníkem) a 25 ran s P1. Rami šíleně kopala - ne snad do ruky, to by nebyl problém, ale jak jsem promáčkl spoušť tak mně kopala do ukazováku, což bylo vskutku nepříjemné. Ale cca. po 20 ranách se na to dalo zvyknout. Spolehlivost 100% leč malé rozměry ad. se projevily na mé přesnosti: se strháváním mám problém i tak a na 17 metrů létaly zásahy šíleně šejdrem, při mířence CEP snad půl metru - paradoxně lepších výsledků jsem dosáhl jednoruč, ale jen na chvíli -; konsistentně jsem pak strhával asi půl metru dolů (na oněch 17m). Takže to moc ne.

To P1 byla jiné kafíčko. Přechod z malorážky na plnou 9mm S&B FMJ byl zpočátku výrazný i zde, ale ten chod! Stačilo pár ran a už jsem se s pistolí sžil, v terči to létalo zhruba tam kam jsem chtěl, no divil jsem se nesmírně, o jak mnoho je to ve srovnání s RAMI lepší. A s každou další ranou jsem se zlepšoval - vzal jsem si ještě jednu krabičku a když jsem s ní byl hotov, P1 na všechny možné styly včetně naprosto nemožných měla v rozmezí vzdáleností 5-15 metrů nadpoloviční většinu zásahů v terči, polovina z nich byla v černém a skóre bylo při porovnání s RAMI 1:1 na stejné střelecké styly dvojnásobné.

Říkám "naprosto nemožné styly" - co tím myslím a proč jsem to dělal? Jak už jsem řekl; nechci pistoli, která ke spolehlivé funkci vyžaduje dokonale zpevněnou ruku. To je ve stresu a případně poranění dost blbá prerekvizita pro obranný nástroj. Takže jsem na střelnici šel krom ergonomie otestovat i spolehlivost - a to i při blbém úchopu. Příležitost jsem k tomu měl dříve, než by se zdálo: vystřelil jsem z P1 sotva 12 nábojů a už se mi zasekla. Říkám si - "blbý úchop, musím to držet pevněji". Stalo se, pár výstřelů, cvak a zase zásek. A to sice toho typu, že se nábojnice nevytáhla dost na to, aby byla vyhozena; zapadla tedy zpět do komory, závěr vytáhl další náboj a ten se svou špičkou zablokoval o onu nábojnici, co už neměla být v komoře.
Když se mi tento zásek stal asi pošesté (mám 9 takto nevyhozených nábojnic pro pozdější zkoumání, celkově to opravdu bylo snad 15-20x), opustil jsem mířenku ve prospěch experimentování s úchopem. Zkoušel jsem extra silně zmáčknout v dlani - zásek. Extra silně napnout paže - zásek. Extra silně všechno - po čase zásek. Fajn, třeba přese všechno nemám dost silný úchop - tak jsem to vzal volně. Přebíjí. Volně pažemi. Přebíjí. Naprosto volňoučce, jako kdybych byl želatina. Pistole vyhodila nad úroveň hlavy, ale čtyřikrát přebila v pohodě a pak došel zásobník. Jednoruč. Přebíjela. Jednoruč volně. Přebíjela. Levačkou. Přebíjela. To všechno mi prokládaly naprosto nesystematické a nereprodukovatelné zádržky. Ke konci v obou kójích vedle mě stříleli ostošest - a já jsem vystřelil v průměru tři, čtyři náboje, levou chytl závěr aby držel v zadní poloze, zmáčkl tlačítko zásobníku, vytlačil ho pravačkou skrze výhozí okénko, vyklepal nábojnici z komory, vrazil zásobník, natáhl a střílel dál. Skutečně originální střelba.

Tak jsem z toho jelen. P1 střílí naprosto nádherně; kultivovaně; přesně; padne do ruky jako vyšitá... A tato konkrétní zbraň se zasekává a není to chyba střelcova úchopu, brzdění závěru ani ničeho jiného. Promluvil jsem si o tom se správcem; prý si na to stěžují všichni. Mají ještě "dospělou" K100, na té něco spravili a už problémy nedělá; tato malá by prý mohla mít problémy s vratnou pružinou. Ještě je otázka, jestli ji dost mažou - na to jsou prý GrandPowery citlivé - ale taky doufám, že je to v pružině. Je té výrobní série "D", zkoušku má z roku 2006.

Poznámka: P11 Mk.7 jsem již zakoupil, narozdíl od Avimové P1 je spolehlivá výtečně a má vlastní recenzi na zbrojnici » P11 Mk.7




Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.