Licence Creative Commons

Jak škola zabíjí zvědavost /z diskuse/

07. 03. 2012
Na D-F se rozjela vskutku záživná diskuse na téma zvídavosti a vzdělávání dětí, ve které někteří tvrdili, že děti zvědavé nejsou a k učení se musí pěkně nutit. Tomu jsem samozřejmě oponoval a udělal takové pěkné vyhodnocení efektivity školského systém - takže repostuji zde.

Že nutit k motivaci není třeba mohu potvrdit na vlastním příkladu. Letadla mne fascinovala, tak jsem se o nich sám chtěl dovědět co nejvíc. Číst jsem se dobrovolně a s velikým zájmem naučil jako jeden z prvních a okamžitě začal hltat stohy knížek, co jsme měli a vyprošovat si další. Jednak jsem chtěl být nezávislý na ostatních v hltání příběhů a druhak jsem se chtěl dovídat nové věci o tom, co mne zajímalo.
Děti jsou zvídavé - to je přirozená touha. Dovídat se nové věci, poznávat svět.

Po celou dobu své školní docházky jsem ale bojoval s děláním čehokoli, u čeho mi nebyl objasněn účel a co mi připadalo stupidní. Kupříkladu když jsme v 1.třídě dělali tečky, proč musím používat pastelku která pořádně nekryje namísto fixky - na což jsem byl napomenut že "musím" a dostal poznámku. Doma mi vysvětlili, že nejde o vytváření jasných puntíků anóbrž o nácvik toho pohybu a už jsem neměl námitek. Ale zejména v češtině a matematice to "musíš a neptej se proč" dělalo problémy pořád. Tak jsem na to kašlal, na domácí úkoly také a místo toho si nosil batoh narvaný knihami z knihovny a "učil" se to, co mne zajímalo - tj. letadla a později počítače. Až ke konci střední jsem začínal chápat, k čemu jsou ty otravnosti, co nás nutili se drtit nazpaměť a ptal se - "a to jste nám to nemohli říct dřív?" A když jsme probrali Pascalův trojúhelník, byl jsem řácky vzteklý za to pětileté zpoždění.

Ze školských vědomostí mi zůstaly základní počty a trojčlenka a z češtiny pády, protože určují mne/mně ("íčka" řeším "citem" co mám z četby). Na tolik let "výuky" je to žalostně málo*.

Oproti tomu v letadlech a vojenské technice jsem se piloval tak, až jsem napsal knihu o SuperHornetu a mám rozepsanou o A-10. A počítači, které jsem se také naučil spíše sám než ve škole (i když i ta hodně pomohla s programováním) se dnes živím. A vlastně se živím i tím neustálým zpochybňováním toho, co ostatní předkládají jako hotovou věc a nutnost - za což mi na školách nadávali.

Říkám si, kde jsem mohl být, kdybych byl vyučován smysluplně a v kontextu: kdyby mi odpovídali na otázku "proč". Protože to je přirozená otázka, kterou se všechny děti ptají. "Mami, tati, proč, proč, proč." Škola jim odpovídá: "Proč? To tě nemusí zajímat, ale tohle se do zítra namemoruj." A tak úspěšně zabíjí chuť se učit. Když je to nemá co zajímat... Tak se nezajímají.


A proč se ptát "proč" ?

V navazující diskusi se někdo nechal slyšet, že učitelé se přeci snaží, aby všichni žáci "chápali" a co tedy řeším. Inu, toto:
Já si pod "chápat" představím ne že žák umí nějaký naučený postup, který toliko mechanicky vykonává; pro mne "chápat" znamená, že to dokáže vysvětlit svými slovy, chápe důsledky i potřebné vstupy, umí si všelicos odvodit - a umí odpovídat na otázky "a proč".
Jak říkal Larry King, "Nejdůležitější je otázka: Proč? Na to nelze odpovědět jedním slovem a hodně se toho dozvíš."
"Proč" je prubířský kámen toho, zda někdo tématu rozumí. "Proč" se totiž nedá okecat nabiflovanými poučkami - pohleďte příklad:
A: "Výhoda 115mm kanonu spočívala v hladké hlavni a..."
B: "Proč byla hladká hlaveň výhoda?"
A,větev1: "éééé. Protože nám to říkali."
A,větev2: "protože umožňovala použití vysokorychlostních podkaliberních projektilů."
B: "A proč byly najednou potřeba podkaliberní vysokorychlostní projektily?"
A,větev1: "éééé. Protože se hodily?"
A,větev2: "proti kumulativním střelám, jaké se používaly od WW2, byly vyvíjeny ochrany které nakonec příliš zneefektivnily účinek takové munice. Proto se vojenské výzkumáky vrátily k na dlouho pozapomenutým střelám, působícím toliko kinetickou energií - na ty pancíře nepřátelských strojů nebyly připraveny; munice také dolétla dále."

Větev1, to je školský přístup: neví proč, prostě se něco nabiflil. Větev2, to je někdo, kdo tomu alespoň trošku rozumí. A kdo je expert, ten na tu otázku "proč" nejenže odpoví, ale odpoví do detailu a umí odpovědět i na dalších 10 úrovní "proč", které jdou stále více do detailu a ke kořenu věci. To je pochopení: umět odpovědět na otázku "proč".
______________________
*ještě jsem se hodně naučil v Elektronických Počítačích, což vedl nadšenec který odpovídal právě na ono "proč" a "jak" a chtěl abychom chápali, ne se biflovali. Tenhle předmět mi šel sám...


Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.