Licence Creative Commons

Otroctví konsumerismu /z diskuse/

19. 02. 2013
Na Rozpadu byla na začátku velmi zajímavá a na konci již poněkud repetitivní a únavná diskuse o státu a tom, jak v něm žít. Musel jsem tam zformulovat spoustu svých myšlenek -- a jedna z nich odpovídala i na oblíbenou výtku antikorporatistů uchylujících se k etatismu, že silný stát je potřeba, aby lidé nebyli v otroctví obchodníků. Toto je reakce na něj.

Otroctví je, když člověk nemá na výběr, protože jej někdo násilím nutí něco udělat nebo nedělat. Levicově smýšlející a různí antiglobalisté se rádi ohánějí otroctvím korporací -- jenže to, že vám někdo nepostaví dům za měsíční výplatu, maso nestojí kolik byste chtěli nebo v TV běží reklama na MacDonalds není otroctvím: není vynucováno násilím.

Pokud si mám vybrat mezi státem, kde možná stěží vyjdu, protože supermarkety budou mít maximální marže a prodávat šmejdy -- ale já budu svobodný žít po svém a klidně si pěstovat jídlo na políčku; a mezi státem, kde bude z výnosu Nejvyššího Sovětu zaručen blahobyt, kvalitní jídlo pro každého a dostanu obecní byt, ale na oplátku nebudu smět věřit po svém, číst libertariánské autory, pěstovat vlastní jídlo, držet zbraně, scházet se s kým chci a psát si svoje -- milionkrát raději beru ten svobodný boj o přežití, než otroctví v blahobytu.
A je mi úplně jedno, že jídlo mám zakázané pěstovat a zbraně zakázané nosit proto, že to v tom jejich blahobytu nepotřebuji. Pro mne je svoboda cennější, než blahobyt. Co pro vás?

Tento boj dvou myšlenek tu byl vždycky. Když Židé vyšli z Egypta do svobody, reptali, že když byli otroky, měli maso a klídek a že se chtějí vrátit zpět do otroctví. Jak podotýká Benjamin Kuras, celá ta generace zkažená otroctvím musela na poušti vymřít, (i) proto tam kroužili 40 let, dokud generace otroků neskončila a do "země zaslíbená" vešla budovat novou civilizaci generace "born free" neshrbených mužů, ochotných bojovat za svobodu a čelit nepohodlí a nejistotě. Vždy je tomu tak: BUĎ SVOBODA, NEBO "JISTOTA BLAHOBYTU".
Měli to tak "Otcové poutníci" a následně osidlovatelé amerického Západu, kteří utíkali za svobodou a začínali jako nuzáci, od nuly a tvrdou dřinou, bez jakékoli sociální sítě a na své nebezpečí a zodpovědnost. Neurodilo-li se, mohli zemřít.
Měli to tak živnostníci v éře "amerického snu", kteří si vzali investiční půjčku, aby buď realizovali svůj business plan, nebo skončili pod mostem, kdyby jim to nevyšlo (aniž by je někdo chránil před jimi samými a zakazoval jim vyvíjet auta nebo zbraně milionem regulací a norem).
Měli to tak britští mořeplavci, kteří vybudovali svá obchodní impéria na základě půjčky a stařičké kocábky, kterou si najali na způsob "death or glory".
Atd. V protikladu s tím stojí dnešní zákony, kde vám stát dá "jistotu sociálna" a za to nesmíte pěstovat co chcete, prodávat mléko vaší vlastní krávy bez desetitisícové bumážky, vyrábět vlastní konstrukce nebo si postavit vlastní dům vlastníma rukama. Sociálno -- ale za jakou cenu?




Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.