Licence Creative Commons

Aktivisté: smrtelné nebezpečí svobody i demokracie

26. 10. 2010
Po přečtení dnešních zpráv jsem si zase vzpomněl, jak z celého srdce nesnáším "aktivisty" a jejich neziskovky.
Narazil jsem totiž na projevy takové typické aktivistické neziskovky: ve městě Michigan škodí "centrum pro férové ubytování", který vlastními slovy "bojuje proti diskriminaci". Neškodný název a pozitivní účel, řeknete si - jenže název klame a účel je ryze Orwellovským newspeakem. Háček je totiž v tom, co ono centrum považuje za diskriminaci. Cituji ze stránek:
"Starší paní bydlela v domově důchodců, v jehož stanovách byl zákaz chování zvířecích mazlíčků. Paní takové jednání považovala za diskriminaci a obrátila se na Centrum, které její dojem potvrdilo. Po následném soudu byl domov důchodců donucen jí chov zvířete povolit."
"Manželský pár s dvouletým dítětem si chce pronajmout byt ve druhém patře s balkonem. Realitní makléř jim řekne, že to nebude možné, protože vnitřní politika pronajímatele vyžaduje, aby děti do sedmi let věku bydlely v přízemí. To je diskriminace (proti které se musíte bránit)."
A konečně případ, skrze který jsem se k této neziskovce dostal: "na nástěnce v místním kostele se 31letá žena sháněla po spolubydlící. Do inzerátu napsala, že by preferovala spolubydlící vyznávající stejnou víru, tj. křesťanství. To je zcela zjevný případ diskriminace; byla podána žaloba a doufáme, že žena dostane několik set dolarů pokuty a bude jí přikázáno se zúčastnit převýchovy, aby se něco takového neopakovalo (v originále "fair housing training so it doesn’t happen again">

Všimli jste si, co mají všechny výše zmíněné příklady společného? Naprosté opovržení soukromým vlastnictvím. Vám, vlastníku či pronajímateli nemovitosti, bude třetí strana diktovat, koho musíte přijmout nebo jaké chování mu musíte tolerovat. A pokud si něco výslovně nepřejete, ale někdo jiný ano, jdete za to k soudu.
Toto je ona vychvalovaná "občanská společnost".

"Aktivisté" ve vedení "neziskovek" jsou totiž v drtivé většině případů sociální inženýři s mesiášským komplexem (tj. lidé kteří věří, že oni sami nejlépe ví, co je pro ostatní dobré. Ostatní to zatím ještě neví a klidně by žili bez nich, takže se jim to, co je pro ně dobré prostě vnutí zákonem), z čehož pak vyplývá všechno ostatní.
Zatímco totiž slušní lidé sedí v práci a vydělávají, aby uživili sebe (a/nebo rodinu), aktivisté placení z daní ostatních sedí ve svých kanceláří a přemýšlí, jak lidem vnutit více své vůle. Smůla je v tom, že protože nepracují (pamatujte - jsou placeni z vašich daní, takže pracovat nemusí), mají dost času vymýšlet socialistické regulace vašich životů, hledat a soudně stíhat ty, kteří se jim nelíbí a hlavně - mají čas se promenádovat před vládou a propagovat své ideje.
Protože vy pracujete, nemůžete jít ve 12 odpoledne demonstrovat před poslaneckou sněmovnu. Aktivisté ano. Jelikož jste v práci, nemůžete chodit po chodbách magistrátu a senátu a přesvědčovat politiky o tom, jaké zákony by měli schválit, co upravit a co komu nařídit. Aktivisté ano.
A protože je dnešní politika ideově vyprázdněná, v důsledku toho populistická a politici tedy naslouchají "lidu" podle kréda "vox populi, vox dei", dochází k ošklivému omylu: hlas většinového "lidu" si politici pletou s hlasy několika nikým nevolených aktivistů. A na základě toho pak prosazují zákony v dojmu, že to chcete vy - voliči.
Tím ale aktivisté nekončí. Podobným sociálně-inženýrským komplexem jako aktivisté totiž trpí i velké množství novinářů. To jsou ti, kteří se dali k médiím, aby změnili svět.
A tak mají aktivisté vždy dost prostoru k tomu, aby své kroky zpětně legitimizovali před voličskou obcí. Jakožto správní socialisté jdou vždy v témž duchu: neúměrné zásahy do vašeho života a majetku jsou "správné" a "uvědomělé", zatímco opak je "zaostalý", "nemoderní", "netolerantní" a vůbec fuj.

Nějaký příklad? Třeba alternativní zdroje. Aktivisté z neziskovek jako Greenpeace a Duha nejprve lobbovaly za zastavení rozvoje jaderné energetiky; potom za podporu "alternativních zdrojů", protože "eko" je přece "in" a lid si to žádá, paralelně s tím přesvědčovali prostřednictvím médií lidi, že si to vlastně skutečně přejí - no a bylo. Pokus o "sexuální výchovu" na školách je další takovou snahou aktivistů: vzdělávání v této oblasti je ve skutečnosti v osnovách už delší dobu, ale radikální aktivisté z hnutí pro podporu homosexuálních a trans-gender hnutí chtěli dětem vnutit svou vlastní představu toho, co je správné. Chtěli to voliči? Ne. A aktivisté utržili první prohru na domácí frontě, když se rodiče zorganizovali a zastavili je. Dočasně.
Jiným příkladem aktivismu, který se v tomto případě dokonce vhodně propojil se zájmy určitých sektorů průmyslu (viz spodní část pojednání o sockapitalismu), je environmentalismus. Ten vznikl zcela jako aktivistické hnutí a má příznačnou a poučnou historii, kterou je škoda nezmínit - viz rámeček vpravo.
Za americké války ve Vietnamu podporovala sovětská vojenská rozvědka GRU skrze kubánskou tajnou službu vznik "protiválečných" a "protijaderných" hnutí mládeže v USA. Ty se velmi rychle vyvinuly v masovou a velmi organizovanou strukturu, která získala značný politický vliv. Když válka ve Vietnamu skončila, vůdcům hnutí se nechtělo rozpustit dobře fungující organizaci - a protože i oni měli mesiášský komplex, rozhodli se spasit zemi bojem za přírodu a proti všemu kapitalistickému a jadernému. Vzniklé organizace, postavené z velké části na neomarxistických teoriích Herberta Marcouse a tzv. "frankfurtské školy" jednak škodily (a to i fyzicky - USA byly například terorizovány tzv. "Weatherman teroristy", kteří se snažili vyvolat komunistickou revoluci založenou, podle neomarxistických ideálů, na afroameričanech a universitních studentech a za tím účelem pořádali bombové útoky na vládní infrastrukturu; ironií osudu jsou dnes někteří z těchto komunistických teroristů - dnes "uznávaných profesorů" - poradci Obamovy "protiteroristické" administrativy a jiní ho dostali do politiky) a druhak pořádaly celonárodní tažení za "uvědomělé cíle". Kromě zákazu jaderných testů, jaderného odzbrojení atp. se prvním z nich stala recyklace. Lidé celkem správně uznali její užitečnost a recyklovat začali - čímž se ale celé mírové environmentalistické hnutí vrátilo do 70. let na konec války ve Vietnamu: opět přišli o nosnou myšlenku kampaně.
Hnutí si tedy promptně našlo nového nepřítele - ozonovou díru. Se zákazem freonů se opět opakoval problém ztráty ideje - ale tentokráte se aktivisté poučili a našli něco, nad čím nikdy nepůjde zvítězit a tedy jim to dodá politický a mocenský kapitál na neomezenou dobu: globální ochlazování oteplování změny klimatu. A protože se klima vždy měnilo a vždy měnit bude, mají po starostech.
(Nevěříte, že toto téma aktivně hledali jako pouhou záminku? Ale oni se k tomu ve své bezbřehé aroganci sami přiznali - viz odrážku "Římský klub")
Environmentalismus je postaven na tom, že je třeba "zachránit planetu a lidstvo" (s tím nemůže nikdo nesouhlasit) a zároveň že jsou za to odpovědní všichni jedinci svým životem. Je proto unikátní ideologií, která umožňuje řídit život jedinců do sebemenšího detailu: od toho, jakými žárovkami budou svítit (zákaz konvenčních) přes to, jakou hadicí se budou sprchovat (certifikovanou úspornou, schváleno Eurokomisí) a na jakou televizi koukat (nikoli na plazmovou) až po to, jestli smí na své vlastní zahradě grilovat (nesmí; tím vzniká CO2. Proto se v Beneluxu dodržování kontrolovalo vrtulníkem s termovizí, který asi CO2 vůbec nevypouští). Environmentalismus je tedy naprostým vrcholem sociálního inženýrství: aby neumřela země, úplně všichni se máme stát otroky novodobých feudálů, kteří budou řídit naše životy do nejmenších detailů, aby byly co nejekologičtější. Chcete to? Chtěli jste zákaz žárovek? Chtěli jste, abyste nemohli kupovat jednoduchá okna či plasmové televize? Chtěli jste zákaz grilování? Nebo to, aby se ve vaší ulici nesmělo parkovat a vy jste se museli s nákupem vláčet půl kilometru? Pochybuji. Ale na vaší vůli nesejde, protože vy nejste slyšet. Slyšet jsou aktivisté a tak vznikají zákony podle jejich vůle.

Ani aktivisté ale nejsou slepí a vidí, že stále více lidí médiím nevěří a začíná si utvářet vlastní názory. A tak postoupili na další level, do této doby vyhrazený pro totalitní režimy: vymývání mozků dětem.
Třeba ve Velké Británii, která je v Evropě co se týče sociálního inženýrství nejdál, vyšla oficiální příručka pro učitele mateřských škol, které podle ní musejí hlásit mj. všechny případy, kdy dítě hodnotí slovem "yuck" (tj. "fuj") jídlo cizí kultury. Podle příručky je takové chování projevem rasismu a dítě je potřeba nahlásit a "pracovat s ním a jeho rodiči" - samozřejmě pro jeho dobro.
Prostě - když se vašemu dítěti nechce jíst brouky a kobylky, je to odporný rasista nenávidějící Číňany a k tomu jste ho vychovali vy. A máte asi takový problém, jako kdyby se vaše dítě před padesáti lety ve školce zmínilo, že "tatínek žíká, že komunisti sou plasata".
Někteří rodiče nicméně tvrdohlavě odmítají svěřit své děti státu k institucionalizované převýchově a tak tyto vznosné programy pro lepší a tolerantnější zítřky sabotují. Co s nimi? V Německu už mají jasno: státní výchova dětí je povinná a pokud se to rodiči nelíbí a děti tam neposílá, jednoduše je zatkne a děti dá raději do děcáku. Pěkná demonstrace toho, co je pro aktivisty prioritou, že? Než aby se dítě neúčastnilo propagace aktivistických postojů, raději zničí celou rodinu a poškodí psychiku dítěte jeho násilným převodem do ústavní péče.
Ale nemyslete si, první vlaštovky na toto téma už se objevují i u nás. Cca. před půl rokem jsem nevěřícně zíral na rozhovor se státní pediatričkou či psychiatričkou v deníku E15. Dotyčná dáma tam totiž naprosto jasně napsala, že "rodiče už dnes na výchovu dětí nestačí a jejich úlohu by měl převzít stát". Na dalších stránkách pak hájila povinné (!) jesle od dvou let věku. Dětští lékaři a psychologové už přitom dávno prokázali, že děti do pěti let věku nejsou na kolektiv připravené a pokud jsou do něj předčasně uvrženy, poškozuje to jejich schopnost udržet dlouhodobé vztahy - ale to je aktivistům opět jedno. Hlavně že budou děti už odmalička mimo vliv rodičů a pod vychovatelskou rukou státu.


Takže taková rekapitulace: politici ve skutečnosti neprosazují vůli lidu, nýbrž vůli nikým nevolených aktivistů a neziskovek. Jedná se tedy o naprosto nedemokratický systém, ve kterém mohou voliči ovlivnit jen to, v jaké míře bude vláda náchylná těm či oněm aktivistům. Pokud se aktivisté začnou podílet na vedení státu ve větším měřítku, jako se stalo ve Velké Británii, Německu či obamovských USA, velice rychle dosáhnou toho, že se stát namísto své primární role - tj. zajištění obrany a případně infrastruktury a sociálních prvků - začne v prvé řadě zabývat ideologickou indoktrinací a hlavně vychováváním obyvatel. To je provázeno násilnými zásahy do vztahů děti-rodiče, přičemž jsou zcela ignorována poškození psychiky takovými zásahy způsobená; násilnými zásahy do osobního vlastnictví, kdy podle zákonů nemáte právo nakládat se svým majetkem tak, jak chcete; a konečně násilnými zásahy do vašeho života, kdy naopak musíte žít tak, jak aktivisté považují za správné.

A proto nesnáším aktivisty a neziskovky: díky daním jsem nucen finančně sponzorovat své nejhorší nepřátele.
Na tomto místě se nicméně sluší podotknout, že ne všichni aktivisté a neziskovky jsou neomarxističtí ničemové. Existuje řada de iure "neziskovek" charitativních a sociálních, které se např. starají o bezdomovce či poskytují právní pomoc zneužívaným. Ty nicméně neoznačuji jako "neziskovky" (na západě je termín "NGO" zprofanovaný aktivisty a je de facto synonymem pro ně; u nás k tomu vývoj spěje), protože jejich primárním cílem není "aktivismus" (dle slovníku "prosazování sociálně-politických cílů z přesvědčení"; já pak k této definici dodávám "a jejich následné vnucování všem ostatním"), ale reálná, praktická a fyzická pomoc konkrétním druhým lidem. Pracovníkům těchto organizací tedy namísto "aktivisté" říkám "sociální terénní pracovníci". To konají skutečně nanejvýš záslužnou činnost a hlavně nikomu násilím nevnucují svou vůli - a v tom je onen podstatný rozdíl.


Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.