Licence Creative Commons

Bojkot büro-času: symbolickou maličkostí proti slepé poslušnosti

03. 04. 2013
Tak, a je to tu zase. Letní čas. Výmysl autoritářského Rakousko-Uherska a Británie v roli koloniální velmoci, který pak zavedli nacisté, komunisté a naposledy EU.
Vtipné na tom je, že umělý "letní čas" nemá žádné ekonomické opodstatnění -- ekonomice dokonce prokazatelně škodí; vícero pozorovatelů si ale všimlo, že jeho hlavní smysl je v tom, navykat lidi na nekritické, slepé poslouchání Státu.

Poručíme dnu a noci

Letní čas jsem neměl nikdy rád. Nehledě na rozhození spánkového režimu, kdy mi "ukradnou" hodinu spánku mi v prvé řadě přišlo naprosto absurdní, aby stát "upravoval čas": slunce mi stojí přímo nad hlavou pořád v tu samou hodinu, takže přeřizovat si hodinky je proti přírodě. Platit má jen jeden čas, ten přírodní, ať už je to ten letní, nebo ten zimní. Viz graf, kdy je "pravé poledne", tzn. »doba, kdy je Slunce nad obzorem nejvýše a ukazuje přesně směrem k jihu«:


Co to? V dubnu najednou Země se škubnutím poskočí o hodinu později! Aha, kdepak, Země se nehýbe o nic více, než obyčejně, to jen Politici si usmysleli, že když nemohou poroučet větru a dešti, poručí alespoň noci. Kapitální kravina.

Bogus argument

Politici se ve svém absurdním a arogantním počínání ohánějí tvrzením, že "letní čas" přinese úspory na energii. To je ovšem také kapitální nesmysl, a kromě řady důkazů nepřímých jsme si to ověřili i empiricky. V americkém sátě Indiana se totiž do roku 2005 letní čas používal jen asi v 1/6 okresů. Aktivisté, bojující za celostátní zavedení letního času se oháněli předpokládanými úsporami ve výši 7 milionů USD. Jenže po zavedení letního času náklady na energie naopak stouply, a to o 8,6 milionů dolarů. Nepřímé ztráty na životním prostředí, výkonnosti ekonomiky a lidském zdraví pak byly vyčísleny na 1,6 až 5,3 milionů dolarů.

Oops. Chybička se vloudila. Tak proč tu blbinu zavádět?

Soudruzi, obětujte se za stát!

Letní čas byl zaveden za obou světových válek jako dočasné opatření. Poté jej komunisté znova zavedli za ropné krize. Argumentace úsporami se ukázala být mylná, protože ve válce se jede na tři směny a svítí se buď pořád, nebo dokud je tma. Komunisté tedy krom toho argumentovali i tím, že správní soudruzi si rádi přivstanou do práce, aby mohli odpoledne déle pracovat na brigádách. Čest práci!

Mimo to je tu ovšem ještě jeden důvod pro zavádění podobných pitomostí "zu befel": formování myslí. Navykání občanů, kousek po kousku, že vláda se poslouchá, ať nařídí sebevětší blbost nebo nelogičnost.

Věděl to již přeběhlík ze sovětské vojenské rozvědky GRU, Viktor Rezun, když na základě svých zkušeností se stalinistickou totalitou i tajnými službami psal román "Volba", do kterého všechny mechanismy fungování a myšlení tajných policií a ovládání mas propašoval: jeho fiktivní rozvědčice správně popisuje, jak skrze letní čas ovládne masy.

A přece to všechno má svůj smysl. Donutit tisíce lidí děla to samé současně, přičemž jednají pouze podle příkazu a ne podle zdravého rozumu.(...) Hlavní je, aby zadané úkoly byly prosté. Aby je vykonávaly stamiliony lidí současně. Je nutné donutit je dělat pravidelně naprosté hlouposti. (...)
Můžeš například donutit celé lidstvo dvakrát ročně přeřídit hodiny.(...)
Dav není schopen samostatného uvažování. Přijme to jako nutnost a bude hledat další a další problémy. Pokud se nám podaří zavést deset takových hloupostí a celé lidstvo se jim podřídí, ovládneme svět. Beze zbytku."

Spíše z pohledu zaměřeného proti zneužívání, svévoli moci byrokratů to pak skvěle vystihl Milan Horák ve svém článku Občanská nedochvilnost, vydaném ve sborníku Okruh a střed 1/2010:



To není žádná paranoia. Na americké společnosti se to velmi výrazně projevuje již dnes, a to jak šílenými excesy se zneužíváním policejní moci na školách (děti jsou uvrhávány za mříže pro špatnou barvu ponožek), tak hroznými událostmi, jako když byla mladá servírka ve fastfoodu zprzněna na povel někoho, kdo se po telefonu vydával za policistu, protože "autority se přeci poslouchají bez otázek, je to pro naše dobro" (o této hrůze byl natočen film Compliance, který je skutečně "otevírákem očí" ve vztahu k tupé a bezmyšlenkovité poslušnosti "proto, že to přikázala autorita").

Psal o tom i Solženicyn a učí se to v policejní psychologii: zatýkanému se musí klást jednoduché, postupně stupňované povely, z nichž žádný není tak významný, aby kvůli němu zatýkaný odepřel poslušnost. A s občany je to úplně stejné. Navyknou si, že jim vláda může svévolně diktovat, kolik je hodin, co si majé oblékat, co smí jíst, kam smí jezdit, co smí číst... Nu a s takovou snesou vše.

Apply fix

Když jsem přečetl "Volbu" a zpracoval v ní obsažené informace, rozhodl jsem se vzbouřit. Mé vzpouře proti byrokratické svévoli totalitního nádechu dal pevný obrys právě výše zmíněný článek "Občanská nedochvilnost", který mi doporučil známý (onen sborník se dá pořídit i zpětně a celý stojí za to; je v něm i vynikající úvaha Bonhoeffera nad morálkou, úvaha Solženicyna na podílením se na lži účastí na prolhaných setkáních, překvapující shrnutí severovietnamských masových vražd a persekuce, které staví americké liberály na jednu úroveň s podepisovači petic za trest smrti pro Horákovou a další.)

Již minulý rok jsem si tedy nepřeřídil hodinky. Pracovní dobu mám klouzavou, tak to šlo bez problémů; občas jsem se sice překoukl na autobusové zastávce a musel si zvykat na jiné časy různých pravidelných setkání, ale šlo to. Vydržel jsem asi 4 měsíce, pak jsem to vzdal.

Tento rok mám více pravidelných akcí, odjezdů a do práce jsem začal chodit na horní limit klouzavé doby, takže jsem to musel korigovat. Ale roční spolupráce s americkým týmem mi přinesla logičtější systém: na hodinkách na ruce mám pořád Skutečný čas (ostatní mu říkají "zimní"), kdežto všichni kolem mne žijí prostě v jiném časovém pásmu -- o hodinu na západ, na londýnském čase (což je ostatně pro takový sociálně-inženýrský výmysl příznačné). A s tímto časovým pásmem ostatních -- autobusů, setkání i kolegů -- počítá mobil a počítač.

Je to nakonec jen symbolické -- ale jak nádherně vystihl pan Horák: jako občané jsme povinni vzdorovat státu tam, kde se snaží vstupovat do našeho života nad rámec nutných pravidel společenského soužití, a obzvláště pak, máme-li podezření, že pohnutky regulátorů jsou mravně pochybné.

Proti symbolické maličkosti tak vzdoruji symbolickou maličkostí.

A tak to má být.

(EDIT 2013/9/9: ha, tento rok se zdá, že v této podobě vydržím a hodinky na ruce nepřeřídím.)

EDIT 1.4.2014: minulý rok jsem to s hodinkami vydržel až do konce. Ani tento rok hodinky na falšený čas nepřeřídím, a navíc zatím odolávám i s nastavením mobilu. Je to koneckonců dobré cvičení v počtech.




Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.