Licence Creative Commons

Poznámky ad Marcuse-Jednorozměrné Lidstvo

05. 11. 2009
Tady si píšu poznámky ohledně Marcusova "jednorozměrného člověka", kterého jsem se rozhodl postupně dočíst.
Knihu čtu "s extrémními předsudky" a vypichuji si (neo)marxistické hlody. Je ale nutno podotknout, že ono dílo je docela kontroverzní: na jednu stranu je Marcuse neomarxistou s šílenými vizemi a ideály formování společnosti, což se projevuje kdykoli se snaží něco "řešit" nebo navrhovat lepší stav/společnost. Na stranu druhou je ale geniálním analytikem, který mistrně vystihuje principy fungování konzumní společnosti.
Příspěvek si edituju podle toho, jak čtu - a až knihu dočtu, šoupnu ho o rok později a tím pádem na první místo blagu. Do té doby je "uklizený" zde.

"Předsudek, že má lidský život cenu (resp. že má cenu žít), nebo spíše že může být učiněn života hodným. Tento předsudek předchází všechny intelektuální snahy; je a priori sociální teorie - a jeho odmítnutí (které je naprosto logické) odmítá i celou teorii."
Hezké, že? Základ západní židovsko-křesťanské civilizace - teze o hodnotě lidského života - je podle Marcuse otravný a nelogický předsudek.

"Volný trh nebyl vždy požehnáním. Jakožto svoboda pracovat nebo vyhladovět zasel dřinu, pocit nejistoty a strach do srdcí většiny obyvatel. Pokud by se jedinec už nemusel osvědčovat na trhu práce jako svobodný ekonomický subjekt, zmizené této svobody by byl jeden z největších úspěchů civilizace." Márcuse dále pokračuje tím, že takový cíl je, vzhledem k rozvíjející se technologii automatizace, reálně možný; to je také jeho ideál. Místo lidí budou pracovat stroje a lidé samotní si budou jen užívat, zbaveni otravné zodpovědnosti a svobody se osvědčovat na trhu a pracovat. Každému dle jeho potřeb...
K tomu je potřeba zrušit konkurenci a dosavadní svobody. Ty už nejsou potřeba. Systém ale nemusí být autoritářský - bylo by přece nesmyslné být nekonformní, takže to nikdo nebude dělat. Proč mít vlastní názor, když můžete jít s davem a mít se lépe, no ne? Taková.. Normalizace.
To, že společnost nevypadá dle jeho představ (tj. komunismus) pak Marcuse nazývá totalitou a terorismem. Systém jako takový je totalitní, protože v něm vzniká zisk a protože se v něm musí pracovat.

Dále si Marcuse vymezuje svůj newspeak - dokonale Orwellovsky převrácený: ekonomická svoboda už neznamená svobodu podnikání, ale svobodu být ekonomicky neaktivní; svobodu nebojovat o přežití - jinak řečeno, žít bez prácevot. Tedy prakticky ovšem z práce jiných a podle vůle jiných. V newspeaku je tedy ekvivalentem "ekonomické svobody"... Komunismus.
S Marcusovou definicí svobody intelektuální by se ovšem dalo souhlasit - má se stát "obnovením individuální myšlenky nyní rozpuštěné v masmédiích a opuštění 'veřejného mínění' i s jeho tvůrci."
Problém je ovšem v tom, kam by to vedlo - Marcuse nyní de facto odmítá demokracii, avšak výše zcela jasně říká, že je volný trh nežádoucí a civilizaci je potřeba globálně a centrálně plánovat a řídit. Z toho se dá vyvodit, že Marcuse usiluje o nahrazení demokracie celosvětovým komunismem v jeho utopické formě.
Ovšem pozor - utopičnost takových myšlenek je pouze důkazem toho, že proti nim stojí strašlivě silné hnutí - nikoli naivity myšlenek jako takových. Ale jistě, pane Marcuse. Podobně jako perpetum mobile určitě nefunguje jen kvůli spiknutí ropných koncernů.
Lidé by se tak měli osvobodit od "falšných svobod" - u těch Marcuse jmenuje pár trefně ("svobodný tisk, jež cenzururuje sám sebe" - ale na druhou stranu, čím by ho nahradil? Tiskem, který je cenzurován pr oblaho všech?) a pár úplně mimo - možnost výběru mezi značkami a zbožím je podle něj taktéž "Falešná svoboda". Protože to je konkurence a ta je přece špatná: v komunismu existuje jen jeden výrobce, což je přece nejefektivnější, no ne? Žádná zbytečná konkurence. Všichni jso šťastni.

Dále se jako leitmotiv celého díla táhne linka o tom, že lidé jsou pořád ještě ve třídách, které by měly jít proti sobě - proleteriát a buržoazie - jen si to ti blbci už neuvědomují. Zato Marcuse ano:
"Takzvané zrovnoprávění tříd odhaluje svou ideologickou funkci. Pokud se dělník a jeho ředitel dívají na stejný TV program a jezdí na dovolenou do stejné oblasti; pokud je písařka nalíčena tak, jako dcera jejího zaměstnavatele; pokud negr (sic!!) jezdí Cadillacem a všichni z nich čtou ty stejné noviny, není tato asimilace důkazem o zmizení tříd, nýbrž ukazatelem toho, jak moc jsou potřeby sloužící k udržení Režimu sdíleny režimu podléhajícím obyvatelům."
Tento postoj je v té knize úplně všude a ne-marxistickému pozorovateli přijde až směšný. Realita prostě neodpovídá modelům pánů neomarxistů, takže si tito hledají vysvětlení, proč tomu tak je. Země je prostě placatá a jen ti blbci okolo si to neuvědomují. A že je země kulatá je "lež, kterou se u moci udržuje Režim." Naštěstí jsou tedy polobožští neomarxisté, kteří to - na rozdíl od těch přízemních ostatních lidí - vědí a z pozice síly změní životy těm obyvatelům tak, aby to viděli i oni. Tedy - donutí je převzít svůj názor, protože ten jediný je správný. Vše ostatní je účelová lež. No zkuste proti tomu něco namítnout - očividně jste sami ztraceni ve lži a potřebujete otevřít oči.

A jádrem toho všeho je odklon lidí od identifikace sebe sama se svou "třídou" ke konzumerismu. Tak se identifikují se svou sociální skupinou a skrze ni s celou společností, resp. společenským systémem. Tady se opět dostáváme ne k návrhům Utopie, ale k popisu reality - a ten Marcuse vystihuje skvěle. Díky tomu, jak masivně společnost a technologie zasahují každého jedince zde vzniká lenost se bouřit; "vnitřní člověk", jež byl dříve zdrojem rozvah a hlavně kritického myšlení (selského rozumu) je přehlcen záplavou technologie a zábavy a postupně zaniká. Prakticky vzato (Marcuse neuvádí příklady) se místo přemýšlení o tom, kam ten svět spěje koukáme na internetu na noviny, filmy nebo hrajeme hry a tím je zahlceno cokoli, co nevyplývá ze světa a konzumeristické společnosti. Nemáte už prostě čas myslet (natož kriticky), protože je tady tolik jiných, zábavnějších a snazších věcí, které navíc dělají i všichni ostatní. To Marcuse vystihl přesně už v 60. letech a od té doby je to ještě více pravda.
A v tom spočívá ta "jednorozměrnost" společnosti: člověk je pohlcen technologií a společností a jeho myšlení a hodnocení toho, co je rozumné a co ne se rozplyne ve vysoce integrované a sdílené představě společnosti. Jakákoli ideologie je rozpuštěna v konzumerismu. Z lidí se stávají konzumenti - jednak zábavního průmyslu a informačních technologií, druhak nákupů a uměle vyvolávaných potřeb. A v tom je, podle Marcuse, obsažena ideologie režimu: ve svázání konzumenta s producenty a dále i s celým systémem. "Produkty indoktrinují a manipulují - a jak se jejich dostupnost rozšíří mezi více sociálními třídami, produkt se stane životním stylem". Naprosto přesné.

Dále Marcuse kritizuje, že postoje "protestu proti společnosti" - křesťanství, Zen-Budhismus atp. - už nejsou "negativní", tzn. že se nevymezují proti systému a zachovávají "status quo" (jinak řečeno, Marcusovi vadí, že věřící nebojují proti systrému a nesnaží se o revoluci tak, jako on). Pokračuje o významu slov, měněných opakováním v médiích:
"Svobodné je to, co funguje ve 'svobodném světě'; módy svobody, které toto přesahují jsou, podle jejich definic, buď anarchismem, komunismem nebo propagandou. 'Socialistické' jsou všechny (neadekvátní) zásahy do soukromého podnikání, které nejsou prováděny jinými podnikatelskými subjekty (nebo vládními zakázkami), jako např. všeobecné a všezahrnující zdravotní pojištění, ochrana přírody proti přespříliš prudké komercionalizaci nebo založení 'veřejných' služeb, které mohou zmenšovat profit soukromých organizací. Tato totalitní logika všeobecně přijatých faktů má i svůj východní ekvivalent. Tam je svoboda života deklarována komunistickým režimem a všechny módy svobody tuto definici přesahující jsou buď kapitalistické, revizionistické nebo sektářsky-levicové. V obou (ideologických) táborech jsou 'nespolupracující myšlenky' brány jako nepřirozené, nesprávné a podvratné. Myšlenkové proudy jsou zastavovány překážkami, které se zdají být hranicemi samotného Rozumu."
Zde Marcuse opět trefně analyzuje a popisuje realitu, avšak opět dochází závěrům, zatíženým jeho postmoderně-marxistickým smýšlením. Je opravdu špatně, když se životní styly vyznávající radikálně jiné hodnoty než ty "mainstreamové" nějak označují? Nikoli; bylo by naopak patetické předstírat opak. Na druhou stranu je pokrytecké označovat onen mainstreamový modus operandi za "svobodu", resp. "svobodný svět". Definice socialismu, kterou Marcuse zdlouhavě kritizuje je nicméně naprosto přesná - a vadí mu jen proto, že on sám je socialista a tak se přirozeně nemůže smířit s tím, že je jeho myšlenkový proud kritizován a odsuzován jako podvratný. A konečně, co je na tom, že jsou "nespolupracující myšlenkové proudy brány jako podvratné"? Vždyť je to pravda: od anarchie přes mnou vyznávaný minarchismus až po socialismus a dnešní eko-socialismus jsou všechny tyto "nekonformní" proudy či ideologie podvratné ze své podstaty, protože usilují o stát a společnost radikálně jinou, než je dnešní technokraticky-byrokratická, socialistická post-demokracie. S tím rozdílem, že se ona "svobodná společnost", jakou Marcuse kritizoval v 60. letech stále více posouvá k jeho socialistickým ideálům a jako podvratné jsou dnes brány naopak myšlenkové proudy, které byly tehdy mainstreamové. O pár řádek dále pak Marcuse kritizuje, že se "moderní racionalismus vyznačuje doočíbijícím kontrastem mezi radikálním kriticismem ve sféře vědy a filosofie a naprosto nekritickým přijetím stávajícího sociálního řádu na straně druhé"; to je ale opět dost irelevantní, protože jakákoli společnost či ideologie je vždy vyhraněna proti těm konkurenčním, ale nenechá si sáhnout na svoje nosné ideje. Marcuse sám, jak vidno, dokáže být velmi kritický a racionální v kritice kapitalismu a konsumerismu, ale naprosto nekriticky přijímá svoje socialistické utopie a tak sám činí to, co vytýká kapitalismu, dokazujíc tak svou podjatost a princip nekritického přijetí svých ideálů jako takový.
Zbytek kapitoly se opět zaměřuje na Marxovu vizi bezpracného státu, kdy je všechna práce odvedena stroji a lidé nemusí pracovat a skuhrá, že se lidé této vizi brání.

V další kapitole kritizuje komunistické strany za to, že se vzdaly myšlenky násilné revoluce a místo toho "hrají parlamentní hru" a tak "dokazujíce hloubku a záběr kapitalistické integrace". Chudák Marcuse, i "jeho" komunističtí kamarádi ze západní Evropy hodili přes palubu jeho milovanou revoluci.


Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.