Licence Creative Commons

Zákony versus sídliště Máj

10. 07. 2013
Napadení těhotné ženy na budějovickém sídlišti Máj, o kterém toho zde již bylo napsáno hodně, se jeví být oním příslovečným sudem se střelným prachem. Policie opět nedbá zákonů, politici, novináři a rektoři VUMLů opět bagatelizují a zametají pod koberec zločiny a násilnosti, nu a běžní lidé se opět o trochu více radikalizují a zase se o něco více stávají obětí dojmu, že celý systém je v nepořádku a chtělo by to povstání, revoluci, vládu tvrdé ruky, případně pár pogromů. Což je ovšem, jak to vidím já, Epic Fail.
Hledění na rasu je totiž příčina, nikoli řešení, těchto a dalších problémů.
A zákony jsou v pořádku, problém je, že se na ně kálí.

Nedávno jsem tu varoval, že doba připomíná 20 léta a pokud si nedáme pozor a nepoučíme se z historie, snadno může vzniknout nástupní prostor pro nějakého Hitlera či Lenina, který to s námi "myslí dobře", nabídne pomoc "vobyčejnejm lidem" a s gustem si nastolí další desetiletí totality.
Jak to vystihl můj známý,

»demokracie končí vládou nezodpovědných a neschopných (...) lidu postupně naslibují to, co nedokáží splnit a rozčarovaný lid se následně upne ke "spasiteli"-tyranu, který slíbí udělat pořádek tvrdou "otcovskou" rukou.«

Ve světle reakcí na budějovické násilnosti, demonstrace a jejich infiltraci policejními provokatéry, tajnými a následné násilné potlačení se musím opravit. Nástupní prostor naštvaných davů pro demokratické zvolení totality nehrozí v horizontu 15 let: hrozí podstatně dříve.
Smutné na tom je, že to vůbec není potřeba: zákony, které máme, teoreticky plně dostačují k řešení všech problémů se sídlištními agresory -- ať jde o romy, nebo provokatéry.

"Tím, že jim policie začala tolerovat zlolajnosti to začalo -- a pouze tím, že jim je Policie přehlížet přestane to může skončit."

To má, jak už je v této zemi zvykem, dvě chybičky. Zákony neznají ti, kteří by se jimi měli ohánět... Takže policii i soudům projde, když zákony překračuje, nedodržuje a překrucuje.
Z toho pak plyne nesprávný dojem, že je potřeba hloubková změna státu. Není -- jen je potřeba donutit naše služebníky, aby začali svou práci dělat pořádně.

Takzvaní nepřizpůsobiví jsou totiž ve skutečnosti velmi přizpůsobiví -- jsou jako voda: do poslední kapky vyplní veškerý prostor, který je jim dán k dispozici. Jako ostatně každý člověk.
Problémy s "nepřizpůsobivostí" začaly podle pamětníků tehdy, když jim SNB začala přehlížet kriminální chování a vandalismus:

Manželky těchto Cikánů pracovaly často jako uklízečky a nebo pomocné síly a už někdy v sedmdesátých letech byly běžně vidět cikánské děti, chodící bez problémů do škol, čisté a uklizené cikánské byty a vůbec.
(...)
Tak v polovině sedmdesátých let, ještě hluboko za totáče, se začaly objevovat podivné příkazy (hlavně telefonované) a „doporučení“, že když někde Cikáni vymlátí okna a udělají si z nich ohníček, tak že jako že nic, soudruzi, nějak to urovnejte, je potřeba je tak nějak, soudruhy Cikány, pochopit.
Což třeba prosečtí rychle pochopili a pálení dřevěných podlah se stalo běžnou součástí životního stylu
(...)
Soudruzi esenbé dělali jako že nic. Cikánští spoluobčané, tedy jejich část, zjistili, že lze žít i „jinak“, než kopat výkopy. A hlavně bez práce.
(...)
Cikáni, s kterými jsem pracoval, a byl tedy v denním styku, se jich začali bát. Příslušníků vlastního národa. Esenbáci s touhle skupinou nemakačenků byli jedna ruka a všichni okolo se před nimi třásli.

Tím, že to policie začala tolerovat zlolajnosti to tedy začalo -- a pouze tím, že jim Policie kriminální a vandalistické chování přehlížet přestane to může skončit.
Alternativním "řešením" je jen cesta k totalitě -- ať té, ve které by naštvaní lidé v analogii bavorského Pivního puče převálcovali policii a dosadili k moci nového Hitlera, nebo v té, ve které by policie ubránila vládu před demontáží a následně brutálně utáhla šrouby.

Neznáte zákony? Škodíte sami sobě.

Dám konkrétní příklad. Místní zdroje se shodují, že na sídlišti Máj byla napadena těhotná žena, které útočníci přerazili nos a seřezali ji tak, že musela být hospitalizována; stejně tak napadli v přesile i jejího přítele, který se ji snažil bránit a volal, ať ji nechají, že je těhotná. Na stranu útočníků se přidalo nejméně několik lidí do napadení těhotné ženy a jejího přítele, další stovka osob, na útočníky napojených, to sledovala a nezasáhla. Když útok skončil a dorazila místní policie, napadené těhotné ještě útočníci před policií vyhrožovali smrtí, což policie ignorovala a na následné námitky prohlásila, že se napadená má odstěhovat, když se jí to nelíbí.

Nad tím se jistě dá pohoršovat, volat "fůůůj, policie", pořádat zmatečné demonstrace, které ke své agendě zneužijí policejní provokatéři a PR manipulátoři z Lidovek a Novinek, ale to ničemu neprospěje. Nebo se na to dá podívat z hlediska zákona. Rozebereme si to.
Potyčka začala tím, že těhotná napadená (dále TN) odtrhla od svého tříletého syna dítě členky skupinky agresorů (dále SkA), který dítě TN kopal. To je z hlediska zákona zcela v pořádku.
Následně byla TN napadena členkou SkA, ke které se přidaly další. Výsledkem tohoto napadení byl přeražený nos a hospitalizace. To očividně splňuje klasifikaci trestného činu Ublížení na zdraví dle §146 tr.z.:

(1) Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) na těhotné ženě,

Ale, ale, copak to máme v odstavci 2? Spodní sazba 1 rok a horní sazba 5 let. SkA má podle zákona jít za mříže, a to dokonce s přísnějším trestem, než obyčejně: napadení těhotné je přitěžující okolnost.
Nemohla by se SkA vymlouvat, že o těhotenství nevěděla? Nemohla: přítel napadené na ně volal, že je těhotná, čímž padá benefit of the doubt.

TN se tedy bránila napadení a její přítel, v rozumné a přiměřené obavě o její zdraví a život nenarozeného dítěte, ji bránil, což spadá pod definici Nutné Obrany; dostali ale "nakládačku", protože na straně útočníků byla přesila. Přesila? Jak to, když vše začalo jako napadení jedné ženy druhou? Do napadení s následkem ublížení na zdraví se totiž na straně útočnice přidaly další útočnice... Což je ovšem rvačka. A hleďme: to je v takovémto případě též trestný čin, a to sice podle §158 tr.z.:

(1) Kdo úmyslně ohrozí život nebo zdraví jiného tím, že se zúčastní rvačky, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

I kdyby bylo toto zpochybňováno jako "slovo proti slovu" vzdor tomu, že podle vyjádření místní policie Orgány disponují kamerovým záznamem, stále tu máme výhrůžky smrtí, které od SkA směřovaly na TN poté, co na místo dorazila policejní hlídka.
Vyhrožování smrtí je ovšem též trestný čin -- to jsou věci, že? Konkrétně podle §353 tr.z.; a opět je zde přísnější sazba pro vyhrožování těhotné:

(1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
(...)
b) vůči dítěti nebo těhotné ženě,

Bylo vyhrožováno usmrcením? Ano. Mohlo to vzbudit důvodnou obavu? Protože byla TN vyhrožovači právě napadena, nepochybně ano. Byl čin spáchán "vůči dítěti nebo těhotné ženě"? Ano. A to vše před policisty. Jasný případ, trestný čin, okamžitě želízka a před soud.
Jak to, že se tak nestalo? Zákon o Policii přeci v §7 praví, že

(1) Policista ve službě je povinen v mezích tohoto zákona provést služební zákrok, služební úkon, popřípadě učinit jiná opatření nezbytná k provedení služebního zákroku nebo služebního úkonu, zejména vyrozumět nejbližší policejní útvar, je-li páchán trestný čin nebo přestupek anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání.

Kdyby přítomní znali svá práva a zákonné minimum, k žádným demonstracím nemuselo dojít. Stačilo pohrozit zavoláním na Generální Inspekci Bezpečnostních Sborů, číslo na niž má každý rozumný člověk uloženou v mobilu -- a policisté by začali konat to, za co si je platíme za našich peněz (a pokud ne, měli by značné problémy.)

Samozřejmě, bylo by neadekvátní takovou pohotovost žádat po psychicky těžce otřeseném, napadeném páru. Bylo by ale poměrně rozumné tak učinit poté, co se zmátožili -- a pokud měl kdo demonstrovat, neměli demonstrovat proti romům, nýbrž před služebnou policie a s poukazem na konkrétní přestoupení.

Rasismus není řešení: je to příčina

Když jsme řekli "A", tedy že policie neplní svou práci a přehlíží trestné činy některých agresorů a že lidé nebazírují na tom, aby násilníci byli stíháni, je třeba říci i "B": proč je přehlíží.
V mnoha případech je za tím pocit marnosti a strachu: že zadržení násilníci budou stejně propuštěni, protože se odvolají na rasismus, a těm, kteří je zadrželi nebo na ně podali oznámení se pak násilníci pomstí.
Jak je to možné, zpropadeně? Vždyť zákon hovoří jasnou řečí: na léta za mříže a basta fidli!

Naše Ústava, základní kámen Republiky, ve své Preambuli říká, že se jedná o

vlast rovnoprávných, svobodných občanů,
Listina Základních Práv a Svobod, součást Ústavy, pak ve článku 1 konstatuje, že
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.
"Nám je jedno, kdo jste. Pro zákon jste občané ČR, nic více a nic méně."

Správně by to tedy tehdy na sídlišti Máj mělo vypadat takto:
Napadení: "ta, ta, ta, ta, ta a ten bezdůvodně zmlátili mou těhotnou přítelkyni, ačkoli jsem jim říkal, že je těhotná!"
Útočníci: "zabijem tě, more!"
Policie k útočníkům: "jménem zákona jste zatčeni za důvodné podezření z trestných činů podle §146, 153 a 353 trestního zákoníku. Máte právo nevypovídat,..."
Útočníci: "to nemůžete, my jsme romové! Rasízmus!"
Policie k útočníkům: "nám je jedno, kdo jste. Pro zákon jste občané ČR, nic více a nic méně; spáchali jste trestný čin, ergo jste zatčeni. Dejte ruce za záda."

Jak je tedy možné, že někteří agresoři nesedí ve věznici za činy, za které by tam jiní okamžitě putovali?
Problém je v rasismu. Kdyby zde nebyl žádný rasismus, rasa či etnikum, by nikoho nezajímala a napadení na sídlišti Máj by začalo a skončilo tak, jako v předchozí Utopii.

"Rasismus, tedy přihlížení k rase či etniku, je příčinou problémů s romy.
Rovnost před zákony bez ohledu na etnikum či rasu, to je jediné řešení."

Že to tak v praxi nefunguje je vina rasismu: namísto aby stát rasu či etnikum ignoroval, naopak ji zdůrazňuje. Namísto aby bylo každému dokonale jedno, za jakého etnika kdo pochází, na základě etnické příslušnosti je vyžadováno rozdílné zacházení. Rasismus, tedy přihlížení k rase či etniku, je příčinou problémů s romy.
Absence rasismu, naprostá rovnost před zákony bez ohledu na etnikum či rasu, to je jediné řešení.

Každý, kdo by chtěl problémy s nějakým etnikem, vzniklé skrze faktickou nerovnost před zákonem, řešit skrze více a nikoli méně rasismu si tedy "kálí do vlastního hnízda": aktivistům, kteří bojují za více rasismu pozitivní diskriminace, tím nahrává do karet, protože mají záminku pro svůj boj: čím více se lidé budou projevovat jako rasisté, tím více dotací rasističtí aktivisté dostanou a tím více politické munice budou mít pro boj za více nerovnosti před zákonem.
A tím více zároveň nahraje do karet ředitelům policie, kteří chtějí utahovat šrouby, a umete nástupní prostor pro wannabe "spasitele vlády tvrdé ruky."

Lidi, mějte rozum, vykašlete se na romy a namísto toho bojujte za rovnost před zákonem a konec rasismu-pozitivní diskriminace.
Chápu, že jste naštvaní. Chápu, že nevidíte naději. Chápu, že už chcete nějaké viditelné změny.
Ale jedině boj za rovnost před zákonem je řešení problému namísto symptomů; jedině proti tomu se nedá říci ani "popel"; a jedině to se nedá snadno překroutit k PR manipulaci.




Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.