Licence Creative Commons

Filmová (ehm) recenze: Futurologický kongres

09. 08. 2013
Než jsem šel na tento film, podíval jsem se trochu na komentáře na ČSFD, abych rámcově věděl, zda jdu na film artově-abstraktní, na společenskou kritiku nebo na kýho čerta. Po shlédnutí musím říci, že s komentáři jaksi nemohu souhlasit. Film mi naprosto nepřišel jako "kritika nenasytnosti filmového průmyslu" -- spíše mi od samého začátku na více úrovních rezonoval otázkami "co je pravda? Co je skutečnost? A čemu -- a komu -- se vlastně dá věřit?"

Tak třeba manažer hlavní hrdinky. Skutečně nevěděl, co jí chce filmové studium nabídnout, nebo ji jen dovedně manipuloval?
Co syn hlavní hrdinky -- ten má jakési vize; v jedné chvíli například vidí, jak se na ně řítí havarující Boeing (což se potom stane v animované části); taktéž nevíte, zda vidí realitu, nebo zda jde o záběr z jeho světa.
A když potom autorka skrze chemický smrad vstoupí do animovaného světa, vše se ještě více komplikuje, protože chemické smrady jsou šířeny i ve světě animovaném, ten má sám několik úrovní a vy se ptáte -- která z nich je ta pravá, skutečná, a co je jen halucinace? "And if you die in Matrix, do you die in real world?"
Skutečně hlavní hrdinka spala 70 let, jak je řečeno? Nebo jen 20, jak říká jiný chlapík? Není to celé jen iluze, vytvořená za účelem toho, aby z ní filmové studium vytáhlo podrobnosti o jejím životě a na základě toho mohlo vylepšit její počítačový model o lepší repertoár emocí a hrát lepší role?

Když se pak hrdinka probere a vrátí se do "reálného, hraného světa", divák si může oddychnout, protože "pravda" je najednou jasná -- svět není animovaný, nýbrž hraný, ergo je skutečný. Toto je "pravda."
Jenže co kdyby ne? Kdyby se nejednalo o film, který si vypomáhá animací, ale o duševní poruchu nebo skutečné halucinace, přechod mezi "snem", "halucinací" a "realitou" by nebyl jasně identifikovatelný, neboť halucinace se zdá být realitou.

Takže otázka, kterou si film dle mého názoru klade, zní: "jak si můžeme být jisti, že vidíme a žijeme pravdu?"
Skrze intermezzo ve špinavém světě, plném zdrogovaných lidí ještě otázku druhou: "je lepší žít v milosrdné a šťastné lži, nebo v bezútěšnosti beznadějné pravdy?"
A v roli "policajta-diktátora" v animovaném světě a skrze výrok hlídače na vjezdu do animace "nemůžete odejít, dokud vás já nepustím" film klade ještě další důležité otázky -- "pokud někomu dáte kontrolu nad svou představivostí či prožíváním, má vás v hrsti? Můžete se vzdát sami sebe?"

To vše je podkresleno hudbou Maxe Richtera, kterého znám jako skladatele již pár let a jehož "24 postcards..." nosím v MP3; pokud by se mi snad film nelíbil, pořád se dá brát jako koncert Maxe Richtera, doprovázený obrazy na plátně. Jelikož mne ale film oslovil, soundtrack jen perfektně dokreslil celkový dojem a nastolil správnou atmosféru: film mi naprosto nepřišel dlouhý ani nudný, naopak mne překvapilo, že již skončil.

Z kina jsem odcházel zamyšlen, v rozjímavé náladě (k čemuž určitě přispěl i Max Richter.) Ale nejedná se o film, který bych si užíval, nebo který bych *chtěl* vidět znova -- znova bych se podíval, ale jen pro to, abych si všiml více otázek a odpovědí, z čistě intelektuálních důvodů. Je tedy obtížné jej hodnotit. Určitě nelituji, že jsem na něj šel, ale emocionálně nula, intelektuálně sto: 3/5.
Řemeslně je to kvalitně odvedené -- jak hereckými výkony, tak kamerou a následně animacemi --, ale nikoli velkolepé či působivé: 4/5.
Hudba: 5/5.
Scénář... Ten je obtížné hodnotit, protože film rozhodně nemá žádnou klasickou zápletku, spíše takové "vodítko", jako když hrajete hru, která vás jemně vede nějakým směrem prostě proto, abyste nestáli na místě a někam postupovali: ?/5.
Celkem tomu tedy dám 4/5, ač je to trošku nezasloužené. Správné by bylo 70%, ale ČSFD prostě zoufale chybí půlhvězdičky.




Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.