Licence Creative Commons

Jak jsem vyměňoval zápalník na brokové kozlici (s vobrázky!)

10. 08. 2013
Brokovnici jsem na seznamu věcí k pořízení měl již déle (podobně jako z revolveru se z ní dají pálit všeliké obskurnosti; svérázní Američané dokonce z brokovnic střílejí panáčky z lega, AA baterie a podobné šílenosti), leč v rozpočtu se pořád ne a ne najít 10k na "pumpu".
O brokových kozlicích jsem přirozeně věděl a na rozdíl od ohavných "dvojek" se mi i líbily; leč cena mi v porovnání s pumpami přišla hrubě nepřiměřená.
Tento konkrétní kousek, ZH 221, byl ovšem inzerován za 1500, což je cena více, než přiměřená: je přímo neodolatelná. Takže jsem se vydal pár kilometrů za Prahu, jen abych zjistil, že kozlice je v pěkném stavu, leč jaksi neodpaluje z horní hlavně. Kuk do baskule, spodní zápalník byl vylezlý, v horním zela díra -- diagnóza byla jasná, zlomený zápalník.

Ve chvíli tohoto zjištění majitel nasadil protáhlý obličej, neb to byla od zbraně rána pod pás. Ale vzápětí jsem mu spravil náladu: jak jsem si googlil onu zbraň, narazil jsem i na náhradní zápalník a věděl jsem, že ten stojí 300. Prohlásil jsem tedy, že když už mám papíry na puškaře, to by bylo, abych si neopravil takovou trivialitu, majitel slevil tři stovky na nový zápalník a plácli jsme si.

Brokovnice byla následně zaregistrována, abych měl z krku byrokratický opruz, a chvíli stála opřená o zeď, protože jsem nějak neměl čas onen zápalník kupovat. Leč náhoda tomu chtěla, že jsem se o ní zmínil na Taktické Malorážce, kde se vyskytoval i zbrojíř -- tedy skutečný puškařský odborník s dlouholetou praxí :D --, který měl zápalník doma a za 300 mi jej další den přivezl. Výborně, ani jsem se nemusel nikam tahat.
Podobně při cestě jsem v Hradci popatřil a nabyl prodlužovacího dílu k sadě bitů, kterou doma řeším vše (v Lidlu jsem onehdá narazil na sadu 50 bitů vč. torxů z chrom-vanadové oceli; za zkoušku to stálo, sada se projevila neobyčejně užitečnou a jelikož ani po pár letech používání nenese stopy opotřebení, mám za to, že s příměsí Cr-Va skutečně je -- toliko ke "šmejdům z obchoďáků") a který byl potřeba k odmontování pažby.

Maje všechny potřebné věci doma jsem ještě pár zvesela prokrastinoval, ale nakonec jsem se pustil do opravy.
Prvním oříškem se ukázala být dokumentace. Moje ZH má tormentaci z roku 1967, dokumentaci jsem k ní přirozeně nedostal žádnou a internetové pídění se po "ZH 221 cutaway/exploded diagram/blueprint/výkres/rozkres" vyznělo naprázdno, jelikož se zbra+n již řadu let nevyrábí a neprodává.
Podobně tomu bylo s generičtějším pídění se po rozkresu rodiny brokovnic ZH -- ten jsem nakonec jeden našel, ale pro ZH 301 a až s křížkem po funuse. Na každý pád je mimo mé chápání, jak mohli puškaři fungovat bez internetu a dokumentace -- to rozebírali zbraně metodou pokus-omyl a vyklepali pro jistotu všechny kolíky, co vyklepat šly?!

Záchranou se kupodivu ukázalo být Youtube, kam lidé postují návody na všechno na světě -- a jakási dobrá duše tam názorně rozebrala ZH 301, což je sestřička mé brokovnice.

K vytloukání kolíků, resp. čepů mám trošku averzi -- v Brodě nás naučili, že se to nesmí dělat moc často, neb materiál se tím roztahuje a čepy pak vypadávají a vůbec dělají nepřístojnosti; proto jsem se prve pokusil vyřešit celou záležitost bez vytloukání kolíků, jako bylo na videu, protože "k výměně něčeho tak triviálního, jako zápalníků přeci nemůže být potřeba rozebrat a rozkolíkovat celou zbraň." Ha ha, ono je. Tedy -- kdybych měl miniaturní pracky a 9 prstů na každé, možná bych dovedl vyndat zápalníky z celého bloku baskule a závorníku i bez rozkolíkování, leč mé pracky se rozměry podobají spíše těm "kovářským" než "hodinářským."

Po chvíli ztraceného času tedy nastalo rozkolíkování i s fotodokumentací, ze které strany je vytloukám a jak je to uvnitř -- další zdánlivě banální, ale ve skutečnosti velmi užitečná rada z Brodu od techniků montáže:

Ven se závorníkem

Další na řadě mělo být vypuštění čepu závorníku (brokovnice ZH se zamykají čepem, který se vysunuje a zasunuje do strany) tlačítkem (jako jej vypouští uzamykací část hlavňového svazku při zavření hlavní) -- cvak --, povolení šroubu kotvy svazku v baskuli:



a následné vysunutí závorníku ven z baskule.

Což se ukázalo být poněkud problematickým: zatímco chlapík na videu po povolení šroubu vytáhl závorník z baskule jediným tahem, mně to jaksi nešlo ani s použitím přiměřené fyzické síly. Zkusil jsem povolit šroub úplně a vyndat jej ven -- nic. Koukám, že mezi závorníkem a baskulí je svinstvo, tak jsem to prostříkal WD40 a následně Konkorem -- nic.
Napadlo mne kotvu hlavňového svazku poněkud páčit nahoru, aby se vysunula, ale stačil jediný pohled na sadu vyražečů, abych takový nápad odsoudil jako prasecký.
Na řadu tak přišla všestranně užitečná gumová palička. Opatrnými rázy jsem závorník z baskule dostal (držel jsem ji přitom v ruce, aby byly pořádně tlumeny rázy), a poněkud zvedl obočí nad všudypřítomným nažloutlým svinstvem:



Došel jsem si tedy pro čočku z mikroskopu, která má nástavec v ideální ohniskové vzdálenosti, takže s ní můj mobil umí dělat použitelné fotky detailů, a zdokumentoval vnitřnosti baskule -- výše vidíte výsledek.

Vše jsem tedy důkladně vyčistil (zvláštní byly obdélníčkové zbytky patrně střelého prachu -- ty sveřepě odolávaly kartáčku a musely se od povrchu kovu odlepovat ručně), namazal, odrbal i rez a exponovaná místa ošetřil dávkou protikorozního konzervačního bazmeku z USA ("Warning! It contains chemicals known to the state of California to cause birth defects!")

Zápalník

Po vyčištění jsem mohl přejít ke vlastní výměně. Zápalníky mají vybrání a v závorníku je drží šroub:



Vyšrouboval jsem tedy šroub -- a nic se nestalo, zápalníkům se ven nechtělo. Hmm, zrada. Zkusil jsem šroub zatlačit šroubovákem dovnitř (zápalníky jej svými pružinami tahaly ven) a šroubovat dále, ale záhy jsem cítil, že je šroub venku ze závitu. Ke slovu se tak dostal nejtenčí průbojník, který mám, který krásně pasoval do díry šroubu (ta je naštěstí skrz) a který šroub podepřel zespoda, čímž po dalším otočení šroubováku vypadl a za ním byly vypadnuty oba zápalníky: spodní, netknutý, i horní, s ulomenou špiškou (foceny jsou společně odshora, resp. zleva nový, zlomený horní, funkční spodní):



Vzhledem ke všudypřítomnému zaprasení jsem vytáhl z jejich šachet i pružiny zápalníků a vyčistil je, a také jsem kam až to šlo vyčistil díry pro zápalníky měděným kartáčkem, očistil a odvodnil WD40, ošetřil vrstvou již zmíněného konzervačního bazmeku a následně zbavil přebytečného oleje profouknutím tlakovým vzduchem, který mi ještě zbýval v již nepoužívané tlakové nádobě na plnění větrovky.

Opětovná kompletace zabrala pár pokusů, než jsem zjistil, že aby šel jistící šroub zápalníků zamontovat a přitom plnil svou funkci, musím držet zápalníky zatlačené do závorníku a nad nimi šroub utáhnout; s troškou prstové akrobacie to nebyl problém.

Potom jsem ještě vyčistil blok spouští (ten příliš zabrasený nebyl, ale trochu ano):



pohrál si s ním, abych pochopil, jak (ne)funguje odpal obou hlavní zadní spouští (v rozebraném stavu nefunguje proto, že aby fungoval, musí po odpálení jedné hlavně celá zadní spoušť poklesnout dostatečně na to, aby se takový zobáček dostal pod kohout hlavně druhé; když za zadní spoušť zatáhnete směrem dolů, stane se tak i v rozloženém stavu -- ve stavu složeném by se to mělo dít samo a pokud ne, patrně tam chybí nějaká pružina nebo je již opotřebovaná -- ale bez rozkresu těžko soudit) a jal se skládat celou zbraň dohromady.

Funkční zkouška -- a hotovo, ač se od původního maličko liší (je určený na ZH 301, leč podle vyjádření mistra zbrojíře by měl bez problémů pasovat i do ZH 221), oba zápalníky vesele vylézají, jak mají -- a vnitřnosti brokovnice jsou navíc vyčištěné, zbavené rzi a naolejované, aby zbraň mohla šťastně sloužit dalších pár let či dokonce dekád.

Necvakejte mi s tím naprázdno!

Ach, ano, málem bych zapomněl: ZH 221 není GLOCK a rány jistoty jí nesvědčí -- považuji za pravděpodobné, že se horní zápalník zlomil právě proto, že s ní měl minulý majitel toto ve zvyku. Když jí pak takto cvakla i policistka na zbraních a střelivu, podvědomně jsem skoro vycedil sveřepý škleb se zatnutými zuby.

Jak na ZH 221 vypouštět kohouty bez nějakých ošklivých rázů jsem chvíli zkoumal, ale nakonec jsem to vykoumal.
Kohouty se na ZH natahují pohybem závorníku dozadu v baskuli při sklápění hlavňového svazku. V průběhu sklápění zajede závorník dozadu, jak jen může, čímž natáhne a zajistí kohouty, a pak se vrátí trošku dopředu.

K zápalníkům ohleduplné vypuštění tedy vypadá tak, že začnete zaklápět hlavňová svazek zpět do baskule a pozorujete pohyb závorníku. Ten z plně otevřené pozice zacouvá ještě kousek dozadu a pak se začne vracet dopředu -- a právě pár milimetrů za tímto zlomem je okamžik vypustit obě kladívka; ta tak urazí jen pár milimetrů, než se zachytí na závorníku a doapdnou na zápalníky, načež již můžete zlomit hlavně nazpět a uzamknout -- vaše zápalníky jsou vám neskonale zavázány a pozdravují.

Za případné chyby v terminologii se omlouvám, neb se orientuji spíše na samonabíjecí zbraně a toto je poprvé, co mám něco do činění s klasickou zbraní mysliveckou -- i nabytí těchto znalostí bylo jedním z cílů koupě. Závorníkem však část baskule, obsahující zápalníky, označuje dnešní výrobce a distributor náhradních dílů, Zbrojovka Holice.




Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.