Licence Creative Commons

Pomluva v budoucím čase? Jů. /WIP/

06. 09. 2013
O tom, co je a není "pomluva" jsem již párkrát diskutoval -- pohříchu proto, že mne z pomluvy někdo obvinil a já vyletěl jako čertík z krabičky a jal se hájit, jako kdyby šlo o život.
Dnes se mi ale naskytly příležitost prozkoumat zcela nový a unikátní fenomén: pomluvu v budoucím čase.
Šlo o výrok, ve kterém pan A nabádal pana B, aby zašel za panem C, načež pan C -- podle pana A -- něco udělá.
A otázka zní: pokud to pan C ve skutečnosti neudělá a ví to, jedná se ze strany pana A o pomluvu? A co na to Jan Tleskač?

Dovolím tvrdit, že se v tomto případě o pomluvu jednat nemůže: jak jsem popsal v článku o držitelích křišťálové koule, pan "A" nevidí do hlavy pana "C" a tudíž naprosto nemůže "vědět", co pan "C" udělá nebo neudělá; jeho tvrzení o tom má tedy mizivou váhu, která je v prvé řadě determinována tím, jak moc dobře pan A zná pana C.

Pan "A" tedy nemůže vědět a ani kategoricky tvrdit, co pan "C" udělá. Může to odhadovat, to jistě; leč jakýkoli takový odhad by byl toliko názorem pana "A", bez jakékoli závaznosti a hlavně, což je podstatné, bez jakékoli vazby na "pravdivost": pokud mám nějaký odhad, může můj odhad být buď "správný", nebo "mylný", ale jen těžko by o něm někdo mohl tvrdit, že je "pravdivý" či naopak "lživý" -- kór dopředu, aniž by byla správnost onoho odhadu otestována empiricky.

Kategorie "pravda" a "lež" totiž odvisí od informovanosti: pokud poskytuji akurátní popis nějakého jevu či činu podle informací, které mám, mluvím pravdu; pokud vědomě poskytuji informace nesprávné, potom lžu.

Pokud ovšem nejsem nebo dokonce z principu nemohu být informován, potom si mohu "vymýšlet", "fabulovat", "mýlit se" apod., ovšem nikoli lhát.

A pokud je pomluva definována jako šíření lží o někom jiném, a to takových lží, které ublíží jeho "PR obrazu", potom pomluva v budoucím čase z principu nemůže existovat.

To je ovšem jen jeden pohled: z hlediska rozboru logického či jazykového. Takový rozbor -- a závěr -- vychází z teze, že pan "A" nemůže vědět, tzn. že není informován o tom, co pan "C" zamýšlí udělat.
Pokud by pan "A byl informován o budoucím činu pana "C", kupříkladu proto, že by mu to pan "C" s předstihem prozradil; nebo pokud by ve čtenářích či posluchačích vyvolal oprávněný dojem, že touto informaci disponuje... Potom "pomluva v čase budoucím" existovat může.

Otázka pak zní: kde nakreslit onu "čáru v písku"? Na základě čeho určit, co je dohad a co už pomluva? S logikou se na to jí nedá, neb pomluva sama o sobě je z velké části založena na emocích, nikoli raciu, a tedy se v mnohém logice vymyká. Je jasné, že pokud by pan "A" zmínil či jinak vytvořil dojem, že jej pan "C" explicitně informoval o tom, co se chystá udělat, potom je to pomluva v čase budoucím.

Zbytek úvahy dodělám, až budu mít čas.




Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.