Licence Creative Commons

Tak jsem prý luddita -- aneb o debilizaci softwaru

08. 04. 2014
Dneškem končí oficiální podpora Windows XP a není úplně jasné, zdali bude možné nové instalace aktivovat používat -- takže osobně jsem si vytvořil image své stávající instalace XP (má přes 4 roky a pořád funguje dobře a svižně, děkuji za optání) a udělám si ještě image čerstvé instalace.
Leč proč o tom píši -- když na toto téma přijde řeč na fórech, objeví se nekonečné zástupy "nadšenců pokroku", kteří prostě nechápou, jak může někdo používat něco tak strašně starého a not-cool. "Vždyť jsou to úplní Luddité, a je hrozné, kolik jich je!"
Tak jsem si řekl, že k tomu přihodím pár svých slov na konkrétních příkladech.

Asi bych se měl předem trošku uvést, aby bylo jasněji ohledně mého IT pozadí. K počítačům jsem se dostal celkem pozdě, neměl jsem štěstí Billa Gatese. Kromě pár náhodných setkání s DOSem s Norton Commanderem jsem se jako k prvnímu OS dostal k Windows 95, a první počítač, který jsem skutečně vlastnil, měl Windows 98, ze kterých jsem vzápětí upgradoval na Win98SE, na kterých jsem velmi spokojeně fungoval někdy do roku, hmm, 2005.

"DevadesátOsmičky" měly samozřejmě pár poměrně otravných "to není chyba, to je vlastnost." Z nich nejotravnější byla nutnost pro každý kousek hardwaru najít ovladače, což bylo zejména s vytáčeným připojením a porůznu sehnanými obskurními kousky hardwaru skutečně dobrodružné -- zvláště když jste sháněli ovladače pro 56k modem, integrovaný na jednu kartu se zvukovou kartou a paralelním portem.

Později, když jsem se malinko dostal k sítím, mne začala iritovat ještě nutnost restartovat celý systém, kdykoli člověk změnil něco v nastavení síťové karty. Ale jinak mi systém velmi vyhovoval a po prvním setkání s XP jsem prskal, že je to stupidně načančané a neskutečně žravé na systémové prostředky, kterých nikdy není dost -- pamatuji si, jak jsem byl nadšený, když se mi povedlo seskládat dohromady snad 96 nebo dokonce 128MB RAM.

Leč jak stoupal instalopvaný výkon, po krátké epizodě s Windows Fundamentals for Legacy PCs -- což byla zajímavá "osekaná" a méně žravá verze XP, určená právě pro staré střepy, jako byl ten můj -- přestala být XP tak nepřijatelná skrze svou žravost a 98SE nahradila v plném rozsahu a za vyřešení všech věcí, které mne na Win98 iritovaly. Koneckonců, sluníčkově-barvičkový vzhled se dal vypnout prostým nastavením"optimalizovat pro výkon".

Na tomto místě také musím podotknout, že jsem mezi lety 2004 a 2008 experimentoval i s Linuxem. Neměl jsem čas ani náladu jít do hloubky, ale základy práce s konzolí jsem pochytil a co je důležité, přenesl jsem si je do světa WinXP: jakýkoli spustitelný soubor, umístěný do adresáře %windir%\system32 je totiž vyvolatelný jak z dialogu "spustit" (Winkey+R), tak z příkazové řádky. Takže jsem si sehnal windowsí porty či ekvivalenty wget, cat, naučil se syntaxi attrib, cacls a xcopy a tak dále.

Má náklonnost pro platformu NT 5.1 se prohloubila poté, co jsem se dostal ke správě sítě. To jsem objevil konzoli MMC, politiky a další takové vychytávky pro správu, začal si hrát s registry a oddělováním uživatelských účtů, skrze což jsem vyřešil jedinou věc, která mi na XP vadila -- uložení profilů v adresáři "documents and settings" se stupidně dlouhým názvem a mezerami -- a tak dále.

Psal se rok 2008 a zdálo se, že se Microsoft polepšil: ustoupil od politiky "víme lépe, než uživatel, co chce a má dělat", která je kromě OS imanentní pro Evropskou Unii a Airbus, jejichž výtvory proto také nestojí za nic, začal se otevírat standardům, prostě paráda. Service packy pro XPčka a Server 2003 byly projevem této politiky, stejně jako nové XML-based Office.

"Pokrok" nezastavíš

Jenže pak přišel Longhorn. Už když jsem ssi přečetl první článek o této "inovaci" v CHIPu, myslel jsem, že vyletím z kůže. Zákaz používat ovladače, které nebyly podepsány Microsoftem?
Schvalování softwaru Microsoftem?
Degradovaný mód pro všechno, co MS nemohl prošmírovat?
Neskutečné šmírování, integrované do hardwaru "made by Intel"?

S tím jděte někam!
Ovladače chci používat i všelijaké nestandardní, nejsem blbec a vím, do čeho jdu. Aby se mi MS vrtal do mých prográmků, o to absolutně nemám zájem, a do toho, co se na mém počítači dějen, není Intelu vůbec, ale vůbec nic. Jděte k čertu, takový bazmek si nikdy nenainstaluji.

Longhorn byl nakonec trošku vykastrován a přišly Visty. V asi třinácti edicích, "řekněte WOW". Když jsem si, už jako windowsí správce sítě, kupoval Thinkpad, Visty již na něm byly -- tak jsem si řekl, že jim dám šanci, jen si je překonfiguruji k obrazu svému tak, jak jsem byl zvyklý z XP. Gpedit.msc -- nebylo nalezeno. Secpol.msc -- nebylo nalezeno. Lusrmgr.msc -- nemáte oprávnění. Aha, takže abych mohl používat tento skvělý "řekněte WOW" operační systém rozumným způsobem, tj. tak, jako XP, musím si koupit nejdražší verzi za naprosto směšnou částku? No tak sbohem šáteček, jdu nazpět k XP.

Někteří lidé mají s XP problémy a musejí je periodicky přeinstalovávat. Dle mého názoru za tím stojí toliko nepochopení fungování onoho OS a zanedbávání údržby. Já jsem své XP nikdy přeinstalovávat nemusel -- udělal jsem to jen jednou a to poté, co jsem ve Clonezille přehodil cílový a zdrojový disk a namísto abych si disk s XP zazálohoval bokem jsem instalaci XP přepsal prastarou zálohou bez bootloaderu. Na každý pád jsem takto lépe a radostněji jel na XP od té doby a jedu tak doteď -- v době, kdy na levném "Thinkpadu" od Lenova začíná odcházet hardware (že prakticky odešel datový kabel, vedoucí k obrazovce, to je standard. Ale že při čištění odešel kabel ke klávesnici, to je docela mazec, a že odešla i intelácká WIFI BGN5100, to je tedy nářez.)

Víme lépe než ty, co potřebuješ (nastavit)

Na jakémkoli softwaru mne nejvíce ze všeho irituje a frustruje, když přesně vím, co potřebuji nastavit a jak, ale systém mi to neumožní. Naposledy jsem takhle málem vyletěl z kůže nad jinak báječným routerem od TP-LINKu, jemuž ovšem v nastavení absolutně chybí možnost "neřeš nastavení WAN, to řeší jiný router. Ty prostě všechny požadavky na DNS záznamy nebo na IP mimo lokální rozsah forwarduj na WAN port" a namísto toho vyžaduje, aby člověk přepnul modem-router do "bridge" módu a TP-LINK mohl "uživatelsky vstřícně" fušovat přímo do přidělování IP ISP. Úžasné. "Pomůžeme vám, ať chcete, nebo ne." A to ten blbec začal fungovat až poté, co jsem mu v zoufalství nakrimpoval křížený kabel namísto v balení přiloženého nekříženého.

Když jsem naposledy změnil práci, dostal jsem stanici s Windows 7. Řekněte pokrok! V MMC přibyla nová nastavení, to je fajn. Jenže co už není fajn, to je "debilizační filosofie", ke které se Microsoft po krétkém extempore okolo roku 2008 vrátil. Víte, uživatel vlastně neví, co chce. On to nepotřebuje. Takže my mu to neumožníme. A navíc víme lépe, než on, co je potřeba, takže mu zkomplikujeme život a všude narveme debilní barvičky a obrázky.

Zatímco v XP byla všechna nastavovací dialogová okna na zhruba 4 místech, na Sedmičkách musíte klikat, klikat, klikat a klikat a otevřou se vám asi čtyři panely namísto jednoho. K vzteku. Ale to by nebylo to nejhorší.

Již od dob Win98SE (resp. Plus packu) šlo na ploše nastavovat všechno možné, včetně barvy textu ikonek na ploše. V práci mám 24' monitor široký půl metru, který mám postavený na výšku. Když v XKCD vyšel skvostný díl Click and drag, na plochu jsem si vytáhl černou/bílou část -- tedy dvoubarevnou -- o odpovídajících rozměrech. Což samozřejmě znamenalo, že černý ani bílý font ikonek nebyl použitelný, neboť když je polovina plochy zcela černá a druhá polovina zcela bílá, je třeba jiná barva, že.

Takže jsem začal hledat, jak se na těch nablblých Sedmičkách mění barva textu ikon na ploše, která šla již od roku 1998 měnit tak snadno. Po asi deseti minutách neúspěchu jsem začal googlit -- a ke značnému údivu zjistil, že co šlo měnit ve Win98, Win2k i WinXP v "pokrokových" sedmičkách najednou měnit nejde. Microsoft usoudil, že to uživatelé nepotřebují, neboť systém sám změní barvu textu ikonek podla barvy pozadí -- mezi černou a bílou.

Jenže podobně jako Airbusy vybuchovaly v lesíku za letištěm a bouraly do zdí kvůli tomu, že programátora nenapadlo něco, co by se v reálném životě mohlo stát a on to neošetřil ani soudruhy z Mrkvosoftu nenapadlo, že by někdo mohl mít B/W pozadí na ploše. Takže smolík. A tato maličkost je symptomatickou ukázkou toho, co mne tak neskutečně vytáčí.

Idiocii filosofie "musí to být uživatelsky přívětivé. A uživatel je přeci debil. Takře postavíme systém pro debily" pak podtrhuje to, že jsem na Enterprise edici sedmiček neuspěl s instalací šifrování GPG, neboť tato služba se instaluje jako ovladač, ovladač ovšem nebyl podepsaný Microsoftem... A tudíž byla jeho instalace zakázána, protože uživatel je přeci debil a my víme lépe než on, co si smí a nesmí dovolit.

Výsledek: Windows 7 z roku 2014 toho v některých oblastech "umí", resp. umožňují méně, než 16 let staré Windows 98. To je ten "pokrok."

I ty, Opero?

Další případ: prohlížeč Opera, který jsem používal od verze 7.5, tzn. asi od roku 2004. Proč? Protože byla nejrychlejší, měla malé nároky na HW a hlavně měla neskutečnou přemíru nastavení, které mi umožňovalo nastavit vše, co jsem potřeboval. V tom roce 2005 jsem třeba extrahoval flashové animace bez jakýchkoli plug-inů prostě tak, že jsem Opeře přikázal, ať cachuje pouze flashové objekty.

V pozdějších verzích pak přibyly tak naprosto nepostradatelné možnosti, jako "nastavení situ": každé jedné doméně můžete nastavit, jak se na ní Opera má tvářit, jak mají na dané doméně fungovat JavaScript, cookies, jaké tam má být vynuceno kódování atp. S takovouto není problém vypnout JavaScript pouze pro vyhledávání googlu, aby nemohl analyzovat mou frekvenci psaní, ale nechat jej zapnutý pro vše ostatní; na stránkách , používajících WebFTP, vynutit kódování UTF-8, aby bylo možné editovat takto kódované soubory online, aniž by -- jako třeba v IE -- docházelo k refreshům, které člověka vždy vrátí na přihlašovací stránku a editaci po djiným kódováním, než chce web, prostě nedovolí.

Nemluvě o podrobných nastaveních sítě, timeoutů, uživatelských CSS a JS, gestech myší, všelijakých HW nenáročných protišmírovacích plug-inech, možnost šifrovat soubor s uloženými hesly hlavním heslem atd.

Mezitím jsem zkusil Chrome, když jej všichni tolik vychvalovali, a myslel jsem, že mne omejou. Chrome neumí vůbec nic. Nemá oblíbené (v Opeře jich mám asi 300+), neumí nic nastavit, neumí prostě vůbec nic kromě tupého prohlížení.

Výsledek: Chrome z roku 2014 umí méně, než Internet Explorer 5 z roku 2001. To je ten "pokrok".

A pak se v Opeře zcela pomátli a kvůli té bandě idiotů, co je teď očividně cílovou skupinou všech vývojářů, se vrátili do roku 2003 a Opera ve verzi 16 najednou neumí vůbec nic z toho, kvůli čemu jsem na ni v roce 2004 s radostí přešel. Neumožňuje mi si detailně nastavit to, co chci. To je ten pokrok. Netřeba snad dodávat, že navěky zůstanu u poslední rozumné a nastavitelné verze Opery, tj. 12.něco.

Amputujem vám pravou ruku, na té levé vám useknem 3 prsty a prohlásíme to za pokrok, jo?

Jelikož mi na laptopu chcípla intelácká WiFi a protože rád testuji nové a neověřené (viz GP P11), koupil jsem si z Číny za 2300 neuvěřitelně lehký netbook na bázi ARMu a s Androidem. Že ten všemi tak oblíbený OS nové generace také zkusím a budu na tom moci páchat články ve vlaku.

Nainstaloval jsem si mobilní operu, začal pracovat... A nechápavě zíral.
Klávesové zkratky neexistují.
Nastavení neexistuje.
Otevření tabu na pozadí prostředním myšítkem neexistuje.
Mouse gestures neexistují.
A F5 namísto refreshe stránky spustí nějakou debilní aplikaci, která mne vůbec nezajímá.

I zamyslel jsem se nad tím, jak to ti trotli konstruovali, a postupně se mi do mysli vkradla hrůzná myšlenka. I zkusil jsem na odkaz, který jsem chtěl otevřít na pozadí, kliknout myší a podržet ji tam -- a skutečně, vypadlo na mne kontextové menu.

Mé obavy se potvrdily: ten systém je stavěn pouze pro ovládání prstem, potažmo prsty dvěma. To je ten nový "pokrok."

Problém spočívá v tom, že šmatat mastnými prsty po dotekovém displeji možná vypadá cool, ale
a) já dotykové displeje nesnáším
b) jeden prst nejsou tři tlačítka myši a spousta klávesových zkratek
c) zatímco s myší systém může reagovatzvlášť na posun myši a zvlášť na kliknutí, na "dotekovém OS" může reagovat pouze na kliknutí.

Výsledek: "dotekovým" OS imanentní to, že jsou "zkripleny": namísto 5 vstupů, se kterými je od konce 80. let možno systém používat svižně, má člověk vstup jeden jediný: prst (či dva). To je ten "pokrok".

Normalizací k tuposti.

V mém nejoblíbenějším článku na D-F, "omezenci omezují", je celá řada brilantních postřehů. Jeden z nich, hovořící o podstatě mass-marketingu, se týká i téma debilizace softwaru:
»Bojí se toho světa okolo. nemá tu... JISTOTU! No a politici se teď budou sakra snažit, aby mu tu jistotu nabídli. Cože je to ta jistota? Naprostý opak svobody. Je to svět, kde se smí pouze to, co vyhovuje více, než 50% obyvatel. To je ideál. Čím blíže tomuto ideálu, tím lépe. Tedy - lépe pro vohnouta, kterému se v hantýrce volebního marketingu říká "mediánový volič" a v principu platí, že o jeho přízeň se vždycky snaží nejvíc politiků.
Čemu vohnout nerozumí, to se musí zakázat. Co vohnout nedělá, musí se stát ilegálním. Co vohnout nechce, nesmí existovat.
«

Ve světě softwaru platí totéž. Pryč jsou doby, kdy bylo možné vše nastavit přesně podle gusta zákazníka, který buď ví, co dělá, nebo se to naučí metodou pokus-omyl, nebo na to nesahá. Dnes zvítězilo pojetí trhu IT jako oblasti plné počítačově negramotných jedinců, kteří si vystačí s brouzdáním po internetu a nad to nepotřebují vůbec nic.

Naopak: kdyby snad mohli něco skutečně nastavit, mohli by to třeba omylem udělat a pak se toho leknout! To nepřipadá v úvahu. Navíc, kdyby si člověk mohl skrze nastavení výrazně změnit chování systému, mohlo by to pro jiné uživatele, se kterými se zařízení určitě bude "šérovat" (protože dnes se sdílí vše), být matoucí. Ztratil by se "kchomon luk en fíl." A to by nebylo kchůl.

Výsledkem je "software pro mediánového uživatele": když kamarád strčil svůj smartphone s Androidem do ruky dětem z africké buše, které v životě žádný počítač neviděly, do tří minut si s ním perfektně rozuměly.

Ale staří uživatelé IT, kteří vědí co chtějí a chtějí si to nastavit, ti mají smolíka a čím víc pokroku, tím více jsou svázáni nemožností si nastavit to, co chtějí.

Je to stejný trend, jako v autech: tam se dříve také kdo chtěl mohl vrtat v motoru. Pokud nechtěl, není problém -- prostě nezvedal kapotu a auto svěřoval mechanikovi. Ale pokud chtěl, mohl. Pak se ovšem motor zaplastoval, naplnil elektronikou -- a dnes už se ani v autoškole neučí, jak doplnit olej. Protože olej smí doplňovat pouze automechanik, neboť uživatel bude zcela určitě idiot -- alespoň podle mínění automobilek.

A to nemluvím o děsivých snahách sebrat řidiči možnost ovládat plyn a volant, podobně jako v Airbusu. Co na tom, že banda programátorů s mesiášským komplexem nikdy nemůže vědět, zda řidič zrovna teď nepotřebuje přidat plyn a zrychlit nad povolený limit, aby zabránil těžké dopravní nehodě. Nebo zda nepotřebuje dupnout na plyn a odstrčit kufr žigulíku, kterým se jej snaží vyblokovat místní lupiči, aby jej mohli oloupit. Ne: my, pchrodakt ounři, víme lépe, než uživatel, co potřebuje. A nic jiného mu prostě nedovolíme. To je pokrok, smiřte se s tím.

(Ještě horší je to ve zbraních, kam banda vývojářů zfetovaných "pokrokem" cpe elektroniku do spouští a "chytrých hodinek", přičemž bez nich zbraň nebude fungovat. Co na tom, že si dovedu představit tisíc a jeden situací, ve kterých ta jejich "chytrá elektronika" selže a znemožní mi se bránit nebo třeba vyhrát v soutěži.)

Jenže já se s tím smířit nemohu. Jsem zvyklý dělat věci po svém, svou efektivitou a svým způsobem. Chci mít možnost adaptivně reagovat na různé situace, které žádný jiný člověk předvídat nemohl. A protože chci mít tyto možnosti, potřebuji mít v softwaru, který používám, volby, které mi to umožní.

Jako ve WinXP, Opeře 12, Škodě Favorit, Boeingu nebo ryze mechanickém S&W M&P 15-22.

S dotykovými OS, ať se jedná o Anrdoid, Apple nebo Win8; s koncepty Volvo a Jeepů a s Airbusy, kde má nejvyšší kontrolu nad strojem počítač a nikoli pilot; se zbraněmi, které nefungují bez elektronických serepetiček; a vůbec se vším takovýmto "pokrokem" k nefunkčnosti, neefektivitě, nespolehlivosti a ztrátě kontroly ve propěch arogantních tvůrců s nedomyšlenými konstrukcemi jdetě někam.

Nejsem Luddita, ale také nejsem trouba, který si koupí cokoli, co je nové jen proto, že je to "New! Change! Cool!", když si tím pohorší ve všech ohledech, které jsou pro něj relevantní. Takže jak pravil klasik: "I will keep my liberty, guns and money -- and you can keep your change."
Howgh.




Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.