Licence Creative Commons

Bitová kopie: antizáloha

02. 10. 2010
Jsem zničen.
Chtěje si udělat komplexní zálohu pevného disku, koupil jsem si redukci IDE=>USB a večer se jal úmysl realizovat v podobě HDD-2-HDD bitové kopie přes pgm CloneZilla. Už jsem to párkrát (ba co párkrát, víckrát) dělal, takže jsem mechanicky vše odklepl. Jenže se vloudila chybička: zmaten popisky disků jsem prohodil disk zdrojový s cílovým - a tak si místo zálohy přepsal nynější disk bitovou kopií 2 roky starého.
Dva roky fotek z neopakovatelného období života v háji - staré auto, starý dům, Matfyz, Albeř..
Dva roky zdrojáků v háji. Už zase. Neříká se náhodou, že blb není ten kdo chybuje ale ten, kdo své chyby opakuje?
Dva roky pracně (kumulativně) vytvářených konfiguráků taktéž v háji.
Dva roky ručně vytvářené grafiky, dokumentů a dokumentace taktéž (no, dokumenty jsem sice zálohoval, ale před rokem).
A krom toho takové věci jako savegamy, hry s addony, instalačky a všeljaká pgm výbava - plus hudba.

Nejlepší na tom celém ale je, že mám zálohu. Na 500GB disku mám pečlivě zazálohované všechny filmy. Ale že bych zazálohoval fotky nebo zdrojáky - tedy něco, co se nedá obnovit? To mě vůbec nenapadlo. Čím sakra myslím? A to už jsem zdrojáky jednou ztratil.

Přitom jsem několikrát mohl na chybu přijít - stačilo trochu myslet. Předně, v CloneZillím menu výběru disků byly dvě položky: Hitachi xyzabcd a nejaký string písmen. Externě připojený disk, určený pro zálohu byl Hitachi - a přestože jsem zkontroloval zbytek stringu a neseděl ani do čísla modelu ani ničeho jiného, odklepl jsem to. Bez toho, aby mě byť na moment napadlo, že Thinkpady dělalo IBM a že disk uvnitř mašiny bude taky Hitachi. Prostě - Hitachi a nějaký string, no tak neidentifikovatelný string bude určitě vnitřní HDD a Hitachi ten IDE. Co na tom, že takový řetězec je daleko pravděpodobnější právě u Linuxu nepříliš známého (tedy - neznámého pro účely verbose) IDE=>USB bridge, než u sériového disku. Co na tom, že jsem se při bootu mohl podívat, jaký interní HDD to vlastně ukazuje. Ne, prostě ne. Jsem bezmozek.
CloneZilla se pak asi ještě 3x ptá, jestli skutečně kopírovat s přepisem nebo ne a varuje ohledně nezvratnosti změn. A vypsala i partitiony: bylo jich 5. Na disku, jež jsem měl v úmyslu zazálohovat byly jen 4. Pozastavil jsem se nad tím? Néé, prostě jsem se uklidnil tím, že asi zobrazuje partitiony přepisovaného disku pro kontrolu(taková blbost!) a odklikl to.
Vyjelo menu a ukázalo, že bude kopírování trvat něco přes 6 hodin. Ergo že skončí ve 2 ráno. V tuto dobu už jsem měl dost blbý pocit, že dost možná kopíruju ze špatného disku na špatný disk - ale nechal jsem to plavat a místo toho, abych to zrušil a dodělal další den. A běželo to a běželo; já měl blbý pocit a blbý pocit. Ale prostě ne zaklapl jsem víko mašiny a šel si číst.

Ráno už následovalo odpojení dokopírovaného disku, reboot a... "Boot sector not found". Oh crap!
Cestou do práce jsem, docela v depresi, uvažoval o rozsahu škod. "Fajn, hry nejsou problém, stejně jsem je měl dohrané a instalačky mám ve skříni. Programy taky nahraju. Bookmarky z Opery jsou synchronizované. Programy.. Do pr...! No, *.exe mám na webu, ale zdrojáky jsou fuč. Už zase. Fotky.. Né! Albeř.. Matfyz.. První auto.. Stará práce.. Bordel v serverovně.. Výlety s přáteli.. Architektura.. Rodinné oslavy.. všechno nenávratně fuč!"

Vědom si bezpečnostních opatření NSA jsem se ještě čátečně upínal k naději, že při jednonásobném přepisu to půjde obnovit. Napsal jsem tedy dotaz do pár data-recovery center a zapátral. Ale pesimistická stránka mé osobnosti opět dostala zapravdu: obnova přepsaných dat šla na prehistorických discích s nízkou hustotou zápisu. už na IDE to byl oříšek - a na SATA to prostě civilní technologií nejde, říká největší odborník na data recovery z USA. O hodinku později začaly docházet maily od českých data recovery, které říkaly totéž: při částečném přepisu to jde, při bitové kopii celého zařízení ne. Hm, to se dalo čekat. Poslední jiskřička naděje uhasla.

Co se povedlo zachránit? Fotky prvního auta jsem našel v mobilu. Doslova pár zdrojáků - bohužel ne těch nejdůležitějších, jako Aclock - jsem našel na flashce. Na zálohovací disk se ješět podívám, ale fotky tam na 99% nejsou - a určitě tam nejsou ty z mobilu, které přesunuju na disk každý měsíc. Zatracená centralizace.

No, Komenskému shořela celá knihovna a taky neměl zálohu. A rozdejchal to. Já mám alespoň dvě cenná poučení:
1) v případě non-reversible operací nebýt debil a mít naprostou jistotu ohledně toho, které zařízení je které
2) při zálohování se zejména zeptat sám sebe, co by mi skutečně chybělo. Na čem jsem kreativně dělal; na co jsem hrdý. A k čemu se vrátím za 5 let - protože filmy ani hry to nejsou.




Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.