Licence Creative Commons

Bůh se o svoje lidi stará

07. 07. 2011
Svou kariéru jsem začal jako správce sítě. Když jsem ale nastoupil na VŠ, má práce byla outsourcována a já se začal shánět po nové. Všechny pokusy ale selhávaly. Když už to trvalo půl roku, "náhodou" jsem si na přednášce četl nostalgický komiks BOFH o IT v 70./80. letech - a pak se podíval na Jobs.cz a "náhodou" našel inzerát, hledající operátory na Mainframy: sálové počítače, obecně považované za prehistorickou technologii.

Jak jsem byl díky onomu komiksu v nostalgické náladě, rozhodl jsem se, že to zkusím. Požadavky byly překvapivě nízké a úplně jsem nečekal, že by to mohlo vyjít, ale stejně: práci a peníze jsem už dost zoufale potřeboval.

Dostavil jsem se na pohovor a po pár minutách mne zasáhla studená sprcha: na operátora jsem podle tamních manažerů překvalifikovaný. Ale! Zcela "náhodou" se zrovna v té samé době uvolnilo místo v jiném týmu, které bylo pokročilejší, protože jedna z pracovnic odešla na mateřskou - a jestli prý mám zájem, mohu se zkusit ucházet o ně. Tak jsem to samozřejmě zkusil - a místo dostal.

Po prvotní fascinaci zcela novým světem a zapracování se do z/OS se dostavilo jisté rozčarování, protože software ve stavu "dokumentace není, protože ji někdo smazal" se spravuje dost špatně. Ergo - platforma: OK; spravovaný produkt: jejda.

Nicméně nebyl všem dnům konec. Firma prošla pár velkými změnami, nastal kolotoč vyhazování lidí a začala se proslýchat šuškanda, že možná skončím. Co se dá dělat: obával jsem se dalšího půlroku neúspěšného hledání práce. Od první výplaty jsem se snažil právě na to si vytvořit rezervy, ale bylo mi jasné, že je nemám úplně dostatečné. Tak jsem se modlil, řada dalších lidí taky... A jednoho krásného dne, asi měsíc poté, přišlo oficiální potvrzení, že si mám do tří měsíců sbalit kufry.

Toho samého odpoledne jsem se "náhodou" jedné kolegyni smutně zmínil o tom, že vůbec nevím, jak najít jinou práci, protože za tu dobu strávenou na Mainframech zcela vypadl z aktualit ve světě PC a správy sítí Windows (byl jsem o dvě generace OS pozadu). A hle, zázrak: kolegyně si úplně "náhodou" vzpomněla, že před pár lety několik jejích kolegů odešlo do velké Korporace, která se mainframy zabývá. "náhodou" si vzpomněla si na jméno oné firmy. Ale to jí nestačilo: "náhodou" ji napadlo sednout si k počítači, zadat jméno oné Korporace na Jobs.cz... A Korporace "náhodou" zrovna inzerovala, že hledá pozici, která byla pro mne jako stvořená!

Další den jsem dal dohromady anglické CV, motivační dopis (docela drzý, protože jsem více než po mainframech pokukoval po síťařině či návratu na někde stále ještě přežívající správu Windows éry NT5.0) a vše odeslal.

Personalistka oné korporace se "náhodou" ozvala nikoli za měsíc, jak jsem do té doby měl zkušenost, ale hned další den! Z mého dopisu jevila dokonce jisté nadšení a srdečně mne zvala na pohovor. Netuším, zda jsem tak zapůsobil nebo zda má ona dáma tak výtečný tréning v jednání s lidmi; na každý pád mne už přístupem ke mně jako kandidátu přesvědčila, abych přišel - zejména ve srovnání s mírně přiotrávenou personalistkou další nabídky.

Slovo dalo slovo, odehrály se první kola výběrových řízení a Korporace se jevila být stále lepším místem k životu. Já jsem na své straně ohledně hledání nové práce snaživě udělal vše, co bylo v mých možnostech - tak jsem zbytek nechal na Bohu, ať mně dostane tam, kam chce. On koneckonců ví nejlépe, kde mi bude dobře. Byl jsem opravdu zoufale rozpolcený, kterou ze dvou nabídek, kde jsem se dostal přes první kolo pohovorů, vzít.

Nějakou dobu se nedělo nic. Pak se mi ale "náhodou" zavřely dveře u ostatních nabídek, naopak Korporace se po dalším kole vybarvila ještě v hezčích barvách... A bylo jasno. Oni chtějí mně a já chci k nim. Hotovo, podepsáno, mám novou práci. "náhodou" s platem o polovinu vyšším, než v té předchozí, a méně tresem. Nádhera!

Když se na to dívám zpětně, ona stresující praxe v oné minulé práci mi byla dobrá k zaškolení do světa mainframů a posloužila jako "odrazový můstek" do nového firmy a taktéž k tomu, abych pochopil leccos ze sféry, jíž se můj minulý zaměstnavatel zaobíral. Zkušenost k nezaplacení. Když jsem pak dostal výpověď, Bůh mi okamžitě dal práci po všech stránkách lepší: spravovaným produktem, platem, prestiží, stabilitou... Bůh se prostě o svoje lidi stará. Sláva jemu.

(Poznámka pro čtenáře z řad atheistů: vy si klidně věřte, že Bůh není a fascinující souhra okolností a obrovského počtu posobějdoucích "náhod", které mně dovedly do nové práce, jsou toliko dílem náhody. Já se ale s radostí spolehnu na Boha, který prostě je dobrý.)


Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.