Licence Creative Commons

Analogie vzniku Izraele: Romiel

06. 10. 2010
Při přesunu na nový hosting jsem objevil zálohu mého delšího "diskusního příspěvku", kterým jsem kdysi reagoval na protiizraelské hlody ve smyslu "vznik Izraele byl asi takový, jako kdyby nás odsud vyhnali romové" a že tedy "jako je Izrael v neprávu". Mám za to, že můj post celkem přesně vystihuje jak historii Izraele včetně událostí v pozadí, tak nesmyslnost srovnání se scénářem násilného převzetí ČR romy - a díky transformaci do jiných reálií umožňuje i odhlédnout od předpojatosti (samozřejmě pokud tedy čtenář neráčí být rasistou, svorně nenávidějícím jak židy, tak romy).

Na území ČR, dobyté už před léty Ukrajinským Impériem se začali sjíždět pracovití romové, kteří od starousedlíků odkupovali znehodnocenou, kamenitou půdu, na které již nic nerostlo, usilovnou prací ji zrekultivovali a začali na ní pěstovat obilí. Někteří starousedlíci jim to záviděli a napadli je, pročež si Romové založili organizci, nazvanou "Obrana", za účelem ozbrojeného doprovodu zemědělských konvojů na trh. Útoky závistivých flákačů ale neodradili další a další Romy, aby od bohatých předsedů českých JZD odkupovali další a další půdu.

Mezi tím se podařilo reprezetnaci romů vyjednat, že až se Ukrajina bude stahovat z území česka, vznikne z území odkoupených Romy romský stát, navazující na tradice romů vysídlených před 1000 lety franckými místodržiteli, t.č. okupantskou velmocí.

Než se ale cokoli stačilo realizovat, došlo ke světové válce, ve které se najednou pro Ukrajinu stalo důležitým i spojenectví s Čechy, dvorními to dodavateli Uranu pro jejich armádu. Aby si je získali, slíbili Ukrajinci i Čechům vznik jejich samostatného státu na tomtéž místě.

Válka skončila a Ukrajinci si uvědomili bezvýchodnost dvou vzájemně si odporujích slibů. Koumali tedy nad řešením, zatímco extremistické skupinky čechů, vedené ex-přítelem NeoHitlera vyhazovaly do vzduchu autobusy, převážející romy, ukrajince i čechy mezi starým městem Prahou a přístavem Mělník.
Po nějaké době ale Ukrajina spolu s OSN konečně vymyslela řešení: státy vzniknou dva, na území Čech romský (skoupili tam více půdy) a na území Moravy Český s tím, že Mělník bude hlavním městem obou států s unikátním statutem. Jakožto okupační mocnost na to měla plné právo...

Romové na návrh okamžitě přistoupili a zahájili kroky k realizaci, zatímco Češi odmítli. Dostalo se jim totiž ujištění Slovenska, Maďarska a Polska, zformujivších tzv. "Slovanskou alianci", které se neslo v tom duchu, že jim pomohou, Romy svými armádami vyženou či vyvraždí a Češi budou mít vše.

V okamžiku vyhlášení samostatnosti Romského státu tedy na jeho území, určené OSN a Ukrajinou, vpadly čtyři dobře vyzbrojené armády - Česká, Slovenská, Polská a Maďarská. Romové ale vytvořili letecký most, nakoupili od američanů pár stíhaček F-22 z poslední války a jeden bombardér B-52 se samostatně naváděnou protitankovou submunicí municí JSOW a k tomu získali jako dobrovolníky i americké piloty z poslední války, nakloněné ideálům Romiele. Jejich použití jednak doslova smetlo z oblohy nasazené Gripeny a MiGy-29; neuvěřitelným úspěchem bylo ale použití B-52 s JSOWy na polskou tankovou divizi, postupující bezstarostně v sevřeném šiku. Poláci vůbec nepočítali s možností, že by se Romiel zmohl na účinný vzdušný útok, takže se ani nepostarali o protivzdušnou obranu - JSOWY tak divizi způsobily těžké ztráty.
Překvapená a vyděšená tanková divize se dala na ústup, zatímco demotivované polské jednotky na zbytku fronty uzavřely nepsané příměří s Romy a postupně se stahovaly. Slovákům i Maďarům vzápětí došla nemožnost vítězství bez nejsilnějšího člena koalice a tak vzali také nohy na ramena. Romské jednotky postupovaly za nimi a ničily ozbrojená hnízda odporu českých milic i ty vesnice, které milicím poskytly podporu a zázemí - obyvatelům daly vždy čas na vyklizení pozic, ale velká část raději padla v boji.

Zbývající Češi ustupovali k hranicím sousedů a žádali u nich o azyl - ti je ale odbyli s tím, že na ně nemají místo ani čas. Polsko si navíc přivlastnilo kus Ostravska, Slovensko si ukouslo kus příhraničí až po Valašské Meziříčí a u nově posunutých hranic vybudovali naši sousedé "dočasné" uprchlické tábory pro Čechy, kterému se vzápětí začalo říkat "Pásmo Táborů". Aby to nevypadalo tak jednostraně, Polsko, Slovensko i Maďarsko vypověděly ze svého území občany Romského etnika a poslaly je do nově vzniklého Romiele. Ten je, i za cenu značných ekonomických a sociálních obtíží integroval do společnosti. Jaký to rozpor s chováním PL+SK+HU, které své "spojence" internovaly u hranic...

Romiel si ale byl jednak vědom toho, že mu obraz uprchlických táborů s čechy nesvědčí v médiích a také mu bylo Čechů trochu líto, protože si za poslední světové války členové romského etnika užili kolektivní viny až až - proto umožnil Čechům pracovat v Romieli, studovat na tamních univerzitách a tak dále. Nějakou dobu šlo vše v pořádku (až na pár potyček se Slovanskou Aliancí), až po dvaceti letech povstal jistý Josef Arafan, který začal hlásat, že Romiel nemá právo na existenci, že by si Češi měli vzít nazpět to, co bylo "jejich" (vč. půdy, kterou původní osadníci odkoupili od tehdejších českých majitelů) a zahájil tzv. První Odpor. Z příhraničného pásma začaly létat dělostřelecké granáty, rakety a v obchodech, divadlech a restauracích u táborového pásma se začali odpalovat sebevražední atentátníci. Romiel reagoval okamžitým uzavřením hranic a odvetnou palbou na pozice minometů. Ty ale nepřestaly, takže byl Romiel nucen poslat do Pásma Táborů tanky. Ty zničily infrastrukturu Bojovníků Za Osvobození Čech, takže jejich velitelé byli nuceni utéci na Slovensko. Obrněné jednotky pak sice úspěšně pacifikovaly většinu ozbrojených akcí BzOČ, ale zároveň byly soustavým zdrojem ztrát na civilistech, které BzOČ využívali jako živé štíty. Proto se na nátlak OSN Romiel stáhl z Táborového Pásma s tím, že mu tamní nově vzniklá samospráva bude garantovat konec útoků.

Mír ale nebyl ani omylem - BzOČ si ústup Romiele vzali jako vítězství a pokračovali v ozbrojených akcích. To donutilo Romiel k leteckému úderu na centrálu BzOČ u Bratislavy. Od té doby trval prakticky nepřetržitě nevyhlášený válečný stav s Pásmem Táborů - pokaždé, když Romiel otevřel hranice následovaly sebevražedné bombové útoky a kulometné ostřelování automobilové dopravy po silnicích Romiele, doprovázené příležitostnou minometnou palbou.
Romiel reagoval vždy odvetnou palbou, popřípadě leteckými údery na strukturu BzOČ a její představitele a výcvikové tábory. Situace se ale v průběhu let změnila: prim začala hrát organizace Milice, která měla sice obdobný program, jako BzOČ, ale narozdíl od něj realizovala kromě vojenských akcí i humanitární, zdravotnickou a sociální pomoc. Tím si zavázala obyvatele Táborového Pásma a zároveň zabezpečila pozitivní mediální obraz, díky kterému jí začaly proudit mnohamilionové dotace z USA a zemí západní Evropy...

A dále už tu pohádku znáte.


Myslím si, že tento text pěkně reprezentuje, proč je srovnávání vzniku Izraele se vznikem Romského státu na našem území naprosto mimo: Romové tu nemají ani historický nárok, vyplývající z předchozích osídlení, ani neskupují půdu, kterou následně rekultivují. Pokud by se ale stal skutečností takovýto scénář, já osobně bych určitě nestál na straně těch, kteří ze závisti napadali pracovité osadníky - a ani bych nebojoval za ty, kteří by si silou chtěli vzít jimi zrekultivovajnou půdu a tedy jim ukrást plody jejich práce. To je totiž amorální a socialistický přístup, srovnatelný snad jen se znárodňováním v čtyřicátých a padesátých letech.

Historii novodobé Palestiny snad nejlépe shrnují přísloví typu "Kdo s čím zachází, s tím také schází", "Kdo seje vítr, sklidí bouři" nebo "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá".

Krom toho je tu ještě otázka principů.
Nároku nějaké skupiny obyvatel na území se dá získat prakticyk dvěma cestami:

1) historickým precedentem - byli tam dříve
2) vojenským vítězstvím - vypráskali starousedlíky [toto funguje v reálu]

Izrael má obojí: Židé obývali území dnešního Izraele dlouho před Palestinci, čímž mají nárok na historický precedent.
Pokud ho neakceptujete s ohledem na to, že byli vypráskání Římany, akceptujete ale automaticky princip vojenského vítězství. V tom případě vám naprosto nemá co vadit, že o stovky let později se židé vrátili, v sebeobraně vůči přesile 5:1 arabských armád, které SAMY PORUŠILY REZOLUCI OSN a snažily se dobýt území, které OSN přidělilo židům zvítězili a území udrželi i nadále.

A propos - není žádný nárok Izrael kritizovat, protože z jakéhokoli úhlu pohledu má na ono území nárok. V případě, že se vám to nelíbí pak můžete jít příkladem a vratit svůj dům jako reparaci potomkům Keltů nebo nacistickým kolaborantům.




Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.