Licence Creative Commons

Neocyklisté

09. 10. 2010
Jsa kancelářskou krysou, vyšel jsem si dnes na delší procházku za Prahu. Jako vždy jsem vyšel trochu pozdě a tak jsem se vracel za tmy. Jaké pak bylo mé překvapení, když asi v 19:20 po vozovce vedle mě - dost frekventované, abych pravdu řekl - profičeli pohodovým tempem čtyři cyklisti. Neosvětlení, samozřejmě - přední světlo neměl ani jeden a tomu poslednímu slabě blikalo to zadní. To jim ovšem nebránilo se pustit po výpadovce rozvádějící lidi k satelitům. Duh.
V samotném Radotíně po cestě na nádraží jsem se setkal ještě s jedním takovým - přejel železniční přejezd úplně neosvětlen, rozhlédl se.. A rozjel se po ulici Vrážská směr severovýchod. Co jsem viděl z vlaku, Vrážská rozhodně neoplývá nadbytkem lapm veřejného osvětlení - naopak se spíše utápí ve tmě a navíc je značně "kopcoidní", tj. vlní se nahoru a dolu o pár metrů. Přesněji o tolik, aby výhled na několika místech nepřesáhl nějakých 3é metrů. A je na ní osmdesátka, stejně jako na místě prvního pozorování.

Co z toho? Během dvaceti minut jednoho dne jsem viděl pět cyklistů zvysoka kašlat na pravidla i bezpečnost silničního provozu a jet bez jakéhokoli osvětlení po relativně frekventovaných, neosvětlených silnicích mimo město. Opravdu ve "stealth módu". Rád bych tedy využil příležitosti k menší rozpravě na téma "neocyklisté".

Pojem "neocyklisté" jsem si vymyslel do diskuse na serveru D-FENS, protože jsem měl jisté výhrady proti směřování diskuse, které se mi zdálo příliš zevšeobecňující. Kdo je tedy "neocyklista" a proč ho tak zvu? Neocyklista je definován třemi hlavními znaky:

1) Naprostou absencí pudu sebezáchovy. Nikdo normální, koho znám by ani neuvažoval o tom, že si úplně potmě bez jakéhokoli osvětlení vyjede po frekventované silnici. Bylo by mu totiž jasné, že je to neúměrný risk - auta mají jistou brzdnou dráhu a řidiči jisté reakční doby; navíc mohou být, zvláště v noci, přislepeni protijedoucím autem (které navíc může i znemožnit úhybný manévr před bezohledně jedoucím cyklistou). Při takové jízdě tedy razantně vzroste pravděpodobnost, že se takový cyklista už nikdy nevrátí domů. Takovou úvahu ale u neocyklisty nečekejte - středem světa neocyklisty je především on sám, takže něco jako schopnost projekce do kůže druhých se u něj vyskytuje asi tak s frekvencí průletu Halleyho komety.
2) Naprostou bezohledností k ostatním. Jízda popsaným stylem a tím vyvolaná bezpečnostní rizika se netýkají jen neocyklistů - zasahují všechny ostatní. Zkuste si představit, že se po práci vracíte domů, černá obloha, černá silnice prosvětlená jen na pár desítek metrů reflektory vašeho auta. A najednou se pár desítek metrů ze tmy vynoří nejprve stín a pak neosvětlený (neo)cyklista, ke kterému se blížíte rychlostí několika desítek kilometrů v hodině (typicky relativní rychlostí +60kmph či vyšší). Neocyklista se zpravidla opravdu nenamáhá s nějakou jízdou u krajnice, takže bude tak metr až metr a půl ve vozovce.
Pokud vůbec stihnete zareagovat, je nutností razantní úhybný manévr, vzhledem k charakteru jízdy neocyklisty zpravidla do protisměru. Pokud tam tedy něco nejede.
Horší varianta je, pokud v protisměru něco jede. Buď jste přislepeni protijedoucím autem natolik, že cyklistu uvidíte až pár metrů před kapotou a následuje rána, zmařený život neocyklisty a pro vás doživotní trauma a několik let popotahování u soudu plus nenávistná mediální kampaň ze strany cykloaktivistů, NEBO hůře - zpanikaříte či se reflexivně pokusíte vyhnout a s protijedoucím autem se srazíte součtem rychlostí 160 kmph. Minimálně další dvě mrtvoly na silnicích, to vše díky bezbřehé bezohlednosti jednoho neocyklisty. (Pokud byste si mysleli, že to přeháním - na vlastní oči jsem na strakonické viděl, jak si to neocylista na kole střihl od krajnice až na přechod pravého a levého pruhu. Dvacet metrů před Fabii, jedoucí osmdesátkou. Ta dupla na brzdy, až se jí kouřilo od pneumatik a aby se neocyklistovi vyhnula, reflexivně uhnula do levého pruhu - ani nezatroubila, jak měla řidička plné ruce práce s tím ono hovado nezabít. Kdyby ale v onom levém pruhu někdo jel, neocyklista by byl přímo odpovědný za nehodu. Ale co - to se jen srazili nějací piráti silnic, no ne? Šlapeme dál.)
A co se toho soudního jednání týče - pokud máte štěstí, vyšetřovatelé vezmou v potaz neosvětlenost cyklisty a nechají vás jít nebo vám přifaří spoluvinu a třeba vezmou ŘP. Pokud štěstí nemáte nebo se cykloaktivistům podaří rozjet dostatečně účinnou mediální masáž, zneužijí proti vám slavnou klauzulku "nepřiměřená rychlost" a jdete si sednout za trestný čin zabití. Právně vzato totiž musíte rychlost přizpůsobit všem podmínkám tak, aby se nic nemohlo stát - tuším ředitel Dopravní Policie to před lety v návaznosti na havárii na D1 komentoval slovy "i kdyby jeli ti řidiči tříkilometrovou rychlostí a došlo ke kolizi, jeli nepřiměřenou rychlostí" (což je mimo jiné krásným dokladem toho, že "cost effectivnes"/poměr zisk-náklad je pro totalitní hovádka nicneříkajícím pojmem). Ze zákona byste tak měli počítat s neviditelnými cyklisty, s explozí cisterny PropanButanu před vámi, přistáním vojenské stíhačky v protisměru i jakoukoli jinou eventualitou. Díky Bohu se tato klauzulka tolik nezneužívá - ale neustále nad vámi visí, připravena k použití "na požádání".
Kromě absence pudu sebezáchovy a bezohlednosti se pak neocyklisté vyznačují i
3) bezbřehou arogancí. Jak už jsem psal, středobodem jejich světa jsou oni sami - a tak nejsou schopni uznat, že by dokonalí "oni" mohli svým způsobem jízdy ohrožovat sebe nebo někoho jiného. V tom je pilně podporují cykloaktivisté, kteří jsou sami krystalicky čistými exempláři neocyklistů - ti zastávají konzistentní názor, že silnice nepatří autům, ale kolům. Včetně vícepruhových rychlostních silnic a výpadovek. A protože auta jsou vždycky "fuj", zatímco bycikly jsou "in", "cool" a "eko", jsou neocyklisté vždy v právu.
A když říkám "vždy", myslím tím "vždy". Cokoli se na silnicích stane není NIKDY vina neocyklistů - to si pamatujte.
Pokud cyklista v rozporu s předpisy projede po přechodu (přechod je od slova "chodit" nikoli "jezdit" - narozdíl od přejezdu) a srazí ho auto, které nečekalo chodce jedoucího třicítkou, je to vina řidiče. Měl ho pustit.
Pokud se cyklista vydá proti předpisům bez osvětlení potmě ven a srazí ho auto, je to vina řidiče. Měl vidět.
Pokud cyklista při zatáčení doleva nedá přednost v jízdě a srazí ho auto, je to opět.. Vina řidiče auta. Cyklisti jsou nadřazení přízemním automobilistům, jsou extra třída - tak se mají pouštět.
A pokud byste snad zkusili neocyklistovi říci, že jeho styl jízdy není ideální, se zlou se potážete. V případě klero-neocyklisty se jen dovíte, že "si s tím řidiči poradí", resp. že "se mi nějak vyhnou". Protože co? Protože musí.Zákon se totiž změnil tak, že dává cyklistům všechna práva osobních aut - ale de factood nich nevyžaduje, aby dodržovali povinnosti. Kromě jízdy po dálnici - zatím. (Upřesňující: cyklisté mají ze zákona teoreticky množství povinností stejných i pro ostatní účastníky silničního provoz - jenže na ně kašlou a ony povinnosti nejsou nijak vymáhány - ani když jsou o nelegálním jednání jasné důkazy [jako fotky z jízd neosvětleného Auto*Matu, cyklisté jedoucí po výpadovce v peletonu když jim zákon přikazuje jízdu za sebou atd.] O povinnost neomezovat ostatní účastníky silničního provozu nemluvě.)
Pokud pak narazíte na hardcore-neocyklistu, dostane se vám vzteklé odpovědi ve stylu "dobře jim tak, hajzlům co si vozej svoje prdele v autech a sviní přírodu", popř. "Jen ať se podusej a zpomalej, vono je to nezabije".

A když je jednou neocyklista definován svým chováním, mohu konečně vysvětlit, proč "neo-". Mě samotného totiž jízdě na kole učil táta. Ač zamlada na kole závodil, po silnicích vždy jezdil tak, aby neomezoval ani neohrožoval řidiče, vtloukal mi do hlavy fyzikální omezení (jako fakt, že auto nezstaví na pětníku kdykoli se cyklistovi zamane) a fakt, že silnice jsou stavěny v prvé řadě pro auta a nikoli pro cyklisty.
Díky této výchově: A dalo by se pokračovat.

Tak vypadala ještě na začátku 90. let většina cyklistů. Pak se ale cyklistika stala módou a co hůře, politicky uvědomělou módou aktivně propagovanou egoisty ze všech nejhoršími, to jest enviromentalisty. Starší, "konzervativní" cyklisté byli ale postupem času převálcování novou generací právě oněch "idelogických" cyklistů - a tak jsem si tyto dvě skupiny rozdělil na "oldschool" cyklisty vychované a jezdící s empatií a podle starých zásad a "neocyklisty", jezdící bezohledně a vyžívající se v aroganci a pocitu absolutní "morální nadřezenosti" vyplývající ze jejich "ekologičnosti".

Oldschool cyklista je tedy prostě slušný člověk který chápe, že cyklista není pán a automobilista kmán; chápe fyzikální omezení aut a hlavně se i na kole dokáže vžít do kůže řidičů okolo sebe a snaží se jezdit tak, aby svým chováním nevadil sám sobě, kdyby byl v jejich kůži. Říká se tomu empatie... Opakem je neo-cyklista, jev, který vznikl v ranných 90. letech a který má empatii nulovou, přičemž neznalost elementární fyziky kompenzuje egem o velikosti Jumbojetu.

Na tomto místě bych se ještě rád vrátil k primárnímu problému neocyklistů zejména latentních (kteří se na silnicích někdy chovají jako hovada, ale neuvědomují si to).
A tím je relativní rychlost. Cyklista se po silnicích pohybuje rychlostí o mnoho desítek kilometrů pomalejší, než auta. Tím se ale de facto staví do pozice statické překážky, ke které se řidiči jen přibližují rychlostí o 20 kmph menší, než k patníku.
Prvním důsledkem tohoto veledůležitého faktu je to, že cyklista v nepřehledném úseku nedává řidičům příliš velkou šanci na reakci. Pokud tak zpoza křovím zarostlé zatáčky na okresce vyletí auto a pár metrů před ním uprostřed jízdního pruhu de facto stojí cyklista (auto jede 80, cyklista 20, tedy transofmorávo relativními rychlostmi auto jede 60 a cyklista stojí), je tím vytvořena krizová situace. Velmi nebezpečná. A pokud nenií možné se cyklistovi vyhnout - například proto, že v protisměru jede kamion - podepsal si tím cyklista rozsudek smrti.
Samozřejmě, zde se dá ohánět onou výše zmíněnou klauzulí o "přiměřené rychlosti jízdy" a mnozí rádi zdůrazní, že do zatáčky by se mělo najíždět jen tak rychle, abyste byli schopni reagovat na to, co je za ní. Vždyť tam může být "chcíplé" auto. Jistě, jenže chcíplé auto bude jednak jen pár desítek vteřin neoznačené a tedy překvapením, a druhak je pravděpodobnost výskytu překážky-chcíplého auta za zatáčkou prakticky nulová - což se o pravděpodobnosti výskytu překážky-neocyklisty řici nedá. A co se rychlosti nájezdu týče - těžko budete před každou nepřehlednou zatáčkou zpomalovat na třicítku. Tím byste se sami stali nebezpečím pro dalšíá provoz, protože jakákoli intenzivní změna relativní rychlosti vytváří nebezpečnou situaci.

Druhým, neméně důležitým faktorem vyplývajícím z velkého rozdílu rychlostí aut a cyklistů je faktor "iritační". Jak už jsem psal, zákony byly postupně (s přispěním cykloaktivistů) upravovány tak, že pro předjíždění cyklistů platí prakticky stejné zákony, jako pro přejdíždění aut. Cyklisté tak nesmí být předjeti
-s odstupem menším, než půl metru
-před křižovatkou
-přes plnou čáru

Jaký je praktický důsledek? Jedete v autě 90 kmph po okresce a najednou bum - cyklista. Možná jste za ním museli i nouzově brzdit, což náladě nepřidá. Každopádně jste museli zpomalit o minimálně 70 km/h, takže se teď vlečete šnečí rychlostí. A hádejte co? Pokud je na silnici plná čára NEBO je v protisměru souvislý proud aut NEBO se blíží křižovatka, cyklistu prostě nesmít předjet. Ze zákona se musíte vléct šnečí rychlostí.. Vlečete se za ním deset vteřina jste rozmrzelí, že jste museli dupnout na brzdu a že se vlečete.
Vlečete se za ním dvacet vteřin a už máte vztek, protože zlášť po zpomalení z vyšší rychlosti se vám nynější pomalost zdá nesnesitelná.
Vlečete se za ním půl minuty, krev už se vám vaří a konečně se vyskytne příležitost k předjetí. Podřadíte, motor zařve, auto vyradí dopředu a míjí cyklistu v minimální vzdálenosti nebo ani to ne.
Pokud navíc řidič zažije víc takoých "živých retardérů", vztek se kumuluje. A latentní neocyklista se jen diví, "proč jsou ti magoři v autech tak agresivní".


Tak bych na konec blagpostu chtěl trochu zaapelovat na stávající cyklisty: zkuste trošku empatie. Silnice opravdu vznikly pro auta, která se někam potřebují dostat a ne pro cyklity, kteří se někam chtějí projet - a cyklista na blbém místě ohrožuje a na nepředjetelném úseku opravdu hněvá nebo, v nadpoloviční většině případů, způsobuje nebezpečné předjíždění nebo alespoň porušení silničních pravidel.


Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.