Systém je dnes ve vývoji, počítá se se zařazením do výzbroje okolo roku 2011.V souvislosti s se snahou USA o umístění součástí systému protiraketové obrany se v elektronických médiích objevilo velké množství technických a politických nepřesností, někdy dokonce až dezinformací, které musí být dementovány před vypsáním případného referenda.
Ikdyž to nyní vypadá, že u nás bude stát jen X-band radar (součást systému) a možná ani to ne, stejně se na této stránce pokusím o srozumitelný rozbor systému protiraketové obrany USA, jeho cílů, součástí a důsledků.
Zadání na systém v podobě, v jaké je dnes znělo:
Zdůrazňuji slovo omezenou.
To znamená, že se nemá jednat o systém, který má zastavit desítky raket, odpálených v případě velkého konfliktu z Ruska, Číny nebo podobné velmoci, ale o systém, schopný ochránit a ubránit demokratické státy před případným budoucím úderem jakéhokoli režimu, disponujícího pár balistickými raketami a dostatečně účinnou bojovou hlavicí.
Mnoho lidí namítá, že takováto obrana nemá smysl, protože v součastné době nedisponuje žádný nepřátelský režim rakatami, schopnými ohrozit USA nebo jeho spojence.
Tento názor však není správný. Z jednoho prostého důvodu: pokud chceme mít možnost se bránit, musíme myslet dopředu. Výstavba protiraketového systému není otázkou pár dní. Takže pokud bychom chtěli začít stavět obranu až tehdy, až bude nějaký režim disponovat raketami, schopnými ohrozit nás nebo USA, bude už pozdě.
Přirovnání: Stavět hradby až když se na vás řítí nepřátelská jízda není moc efektivní obrana.
Mnoho lidí také namítne, že není potřeba stavět takovýto systém v Evropě, jelikož cílem budou USA. Malý detail je v tom, že do USA je to řekněme z Iránu podstatně dál, než do Evropy. A teroristé (a jejich mecenáši) už prokázali, že ochotně zaútočí kdekoli, kde se najde příležitost a zdůvodnění.
Základny USA v Německu, kde žije mnoho tisíc amerických vojáků, jejich rodin a tamnější vojenská infrastruktura je životně důležitá pro US. operace v Evropě a na blízkém východě (Rammstein) jsou mnohem lepším cílem, než (z pohledu teroristů) bezvýznamná ČR. A hlavně je mnohem blíž, než USA.
Je přitom dost hloupé spoléhat se na to, že pokud necháme my být teroristy, nechají oni nás.
Tato strategie bude totiž bezesporu, jak potvrzuje historie, fungovat. Ovšem jen do té doby, než se bude nějaký režim cítit natolik jistý svou mocí, že zaútočí.
//Poznámka: Irán by teoreticky mohl zaútočit už nyní. Je schopen poslat do vesmíru na nižší oběžnou dráhu satelit. A satelit může být spousta věcí...
Včetně libovolné hlavice.
Hlavně, není moudré spoléhat na to, že se KLDR nabo irán bojí zničující odvety, Jak říká Kim-Čong,
Režimy jako KLDR nemají prakticky co ztratit, jsou na pokraji ekonomického zhroucení a vidí, že čím později zaútočí, tím menší šanci na úspěch mají. Irán je na tom o mnoho lépe - tomu zhroucení nehrozí, ale Ahmed je fanatik - a ti jsou schopni ledasčeho.
Poznámka na zamyšlení - kdyby Irán odpálil jedinou IRBM, třeba i s konvenční hlavicí, co myslíte - jak by zareagovala Evropa?
Jsou 2 možnosti:
A) vyhlásila by válku Iránu
B) odsoudila by USA za to, že jí na území postavily cíl, a vydala prohlášení podle kterého incident chápe. Incidenty se přeci stávají, no ne?
Připomínám, že ve Francii jsou téměř nezvladatelní muslimští přistěhovalci a že britskou burzu ovládají arabové.
UPDATE: přesnější a výstižnější scénář toho, jak jsem to myslel je k nalezení na stránce vrtěti radarem
Další lidé namítnou, že nemáme žádné nepřátele, a že vybudování jakékoli základny by nám nepřátele vytvořilo.
Opravdu není pravda, že nemáme žádné nepřátele.
Korán na několika místech píše, že mají muslimové zabíjet nevěřící, kdekoli na ně narazí, unášet je a žádat výkupné, poniživat je a vést proti nim svatou válku.
Naneštěstí existuje také několik muslimských vůdců, kteří chtějí tuto svatou válku vést, a také k tomu mají odpovídající prostředky.
Příkladem může být např. Irán a (ikdyž o něco sekulárnější a snad i umírněnější) Sýrie.
Tyto dva státy prokazetelně po mnoho let podporují mezinárodní terorismus,a to jak finančně, tak i dodávkami zbraní a vybavení (bezpilotní prostředky, PTŘS a zbraně do Libanonu a Palestiny).
Oproti tomu naštěstí existují i státy, které Korán vykládají mnohem mírumilovněji a výše zmíněnými pasážemi se neřídí. Příklady takových států je např. Jordánsko a Kuvajt.
Státy jako Irán, vedené fanatickými vůdci se připravují na svou svatou válku - a otázkou není jestli udeří, nýbržkdy.
Systém protiraketové obrany není v žádném případě novinkou posledních let. První pokusy o vytvoření takového systému se objevily už na konci 50. let 20. století, společně s nástupem mezikontimentálních balistických raket (ICBM) u obou tehdejších rivalů, USA i Sovětského svazu.
Tyto první pokusy vytvořit účinnou protibalistickou střelu byly značně nedokonalé, improvizované a neúčinné, a z důvodu absence vyspělého naváděcího systému a z toho vyplývající technické nemožnosti likvidovat nárazem každou jednu raketu, vypálenou nepřítelem, se tyto první systémy opíraly o jaderné hlavice, přivedené k explozi v relativní blízkosti přilétajících střel.
V USA byla první do provozu zařazená protiraketová střela odvozena od systému protiletadlové obrany Nike.
Nike byl systém obrany zamýšlený proti masám sovětských bombardérů. Pro větší efektivitu byl vybaven jadernou hlavicí (v té době to byl zcela běžný postup, jadernou hlavici měla i ze záchytných stíhaček F-102 odpalovaná protiletadlová střela Falcon).
Od této střely byla odvozena střela Nike Hercules a následně Nike Zeus, taktéž vybavená jadernou hlavicí.
Nicméně je třeba dodat, že toto řešení bylo značně nedokonalé - snažilo se o likvidaci nepřátelských ICBM v jejich sestupné (terminal) fázi, kdy letí nejrychleji, nad vlastním územím. Selhání by mělo katastrofální důsledky, a i v případě úspěšného zásahu by zbytky obou hlavic dopadly na území bráněného státu a okolí.
Navíc nebyl systém ani brán moc vážně - vzhledem ke smlouvě o omezení protiraketové obrany směly být postaveny jen 2 komplexy, z nichž jeden by chránil hlavní město a druhý významnou leteckou nebo raketovou základnu.
Navíc byl systém znehodnocen příchodem raket s vícenásobnými hlavicemi. Tyto hlavice se oddělí ve střední fázi letu (midcourse) a dále se navádí samostatně. Problém pro obranu je v tom, že:
Z těchto důvodů je poměrně jasné, že systém obrany proti ICBM v jejich finální fázi není dobré řešení.
A tak nastupuje rozprostřený celosvětový systém.
Do tohoto systému jménem G-PALS (Celosvětová Ochrana proti Omezeným Úderům, Global Protection Against Limited Strikes) patří obrana území USA, obrana NATO a ochrana bojiště NATO.
Nejedná se tedy v žádném případě o pouhou národní obranu USA - to je jen jeden ze tří podprogramů.
Systém je plánován a vyvíjen tak, aby mohl účinně zasahovat proti omezenému úderu nepřátelských balistických střel v jakékoli fázi letu těchto střel - od odpalu až po případný dopad.
Hlavním cílem ale je zlikvidovat nepřátelské balistické střely dříve, než přejdou do terminální fáze, protože v této fázi se z výše popsaných důvodů ICBM likvidují ze všeho nejhůře.
Systém se proto skládá z následujících komponent:
Je ovšem jasné, že (kromě vyjímečných případů) není možné postavit antiraketu nebo jiný prostředek hned vedle sila nepřátelské ICBM.
Takže pokud nebudeme uvažovat o preventivním náletu na OZ (tato možnost je realistická např. v případě Iránu, kde by okolo hranic mohla být na neustále pohotovosti ve vzduchu letka F-15E s protibunkrovou výzbrojí, připravena vyrazit k preventivnímu úderu při jakémkoli podezření), zbývají jen prostředky působící na nepřátelskou ICBM ze spřáteleného území.
Ikdyž se s tím počítá, není dobrý nápad snažit se nepřátelskou ICBM sestřelit vlastní antiraketou - ta by musela nepřátelskou ICBM dohánět, a přitom má méně paliva a většinou i menší rychlost.
Jedná se o upravený dopravní Boeing 747-400F, který má na palubě místo komerčního nákladu chemický laser COIL (typ YAG), vybavený adaptivní optikou, a sofistikované řídící centrum.
V případě, že by spojenecký letoun včasné výstrahy (E-3 AWACS, E-2C Hawkeye z letadlové lodi či třeba A-50 v případě kooperace s Ruskem) zachytil na svém radaru start nepřátelské ICBM, předal by datalinkem údaje o střele do počítače ABL. Ten by vyčkal, než se střela dostane do dosahu, pak vyslal krátký puls zaměřovacím laserem, vyhodnotil odchylku způobenou atmosferickými vlivy a poté vypálil hlavním laserem. Ten bude zahřívat povrch střely tak dlouho, než se propálí dovnitř a zapálí pohonné látky střely, která potom exploduje.
Laser má k dispozici dostatek chemikálií na 25 'výstřelů'.
Vyskytly se teorie o tom, že není problém se tomuto prostředku ubránit - stačí přeci potáhnout střelu nějakým lesklým materiálem. To je na jednu stranu neslučitelné s druhou nutností u jakékoli vojenské techniky - kamufláží (pokud totiž nechcete, aby byly vaše rakety zasaženy ještě v silech dříve, než je použijete, pokusíte se je dát na mobilní podvozky a schovat je v terénu), ale na druhou stranu je možné raketu schovat pod nějakou plachtu či korbu, čímž nutnost kamuflážní barvy odpadá.
Strojnické tabulky pro řezání laserem říkají, že leštěný Al dokáže odrazit přes 97% dopadlého záření, což prakticky znamená, že pokud není laser COIl na palubě ABl schopen neuvěřitelně fantastických výkonů, schopnost ABl zničit ICBM s povrchem z leštěného kovu se prakticky rovná nule.
Samozřejmě pak snad není třeba dodávat, co by se s takto neohrabaným letounem (ABL) stalo v konfliktu vysoké intenzity (byl by okamžitě sestřelen) a je třeba počítat s tím, že i případné teroristické státy typu Irán udělají vše proto, aby letounu znemožnily fungovat (sabotáž, pokus sestřelit ABL pomocí MANPAD při startu atd.)
ICBM Bude také vypouštět hlavice, ale to se většinou dělá až za apogeem (nejvyšší bod balistické křivky).
Můžeme tedy přejít k prvnímu a nejdůležitějšímu ze systémů obrany ve střední fázi letu, což jsou
Odpůrci základny sice často a rádi tvrdí, že by byl EKV nahrazen právě jadernou náloží, ale faktem je,k že se o podobném kroku v součastné době ani oficiálně neuvažuje, ikdyž někteří civilní experti razí názor, že je to jediná možnost, jak zaručit zničení ICBM. Faktem však je, že to není téměř vůbec o nic efektivnější než likvidace přímým nárazem - např. ruská ICBM RT-2UTTH, známá spíše jako Topol-M či v kódu NATO jako SS-27 prý vydrží blízký zásah nukleární hlavicí ve vzdálenosti okolo 250 metrů. Tento údaj však sám o sobě je nicneříkající, jelikož neudává sílu inkriminované nukleární hlavice.
Za stávajících okolnosti by však i náhrada EKV fragmentovanou konvenční hlavicí (laicky řečeno, jako brokovnice) byla velmi pravděpodobě efektivnější, než nukleární hlavice, a proto je náhrada konvenční hlavice za nukleární tak nepravděpodobná, že se taková pravděpodobnost prakticky rovná nule.
Další "experti" pak razí "osvětu"L že není možné zasáhnout cíl technologií přímého zásahu. Nuže, odpovědí je 9 z 12 úspěšných zásahů technologií hit-to-kill u systému Aegis BMD.
Další argument proti této hloupé teorii (jaderná hlavice na GBI) je, že by případné politické důsledky negativně daleko převážily pozitivní důsledky vojenské:
Kdyby odvrátily USA pomocí antirakety s jadernou hlavicí omezený útok diktátorského režimu, potřebovaly by pak kooperovat se svými spojenci, což by tato událost (exploze jaderné hlavice) učinil napřijatelným, a způsobil by USA velmi težké ekonomické i politické ztráty.
Dokonce i za velmi nepravděpodoného scénáře případného útoku Ruska na USA nebo naopak by toto řešení bylo nepřijatelné, protože by USA potřebovaly přejít přes prostor svých spojenců, kteří by mu to po explozi jaderné hlavice nad svým území nedovolili nebo přinejmenším působili potíže..
No a konečně by exploze takové hlavice vyřadila (pokud by explodovala dostatečně blízko ionosféry) americkéh satelity, na kterých jsou američané naprosto závislí. Tedy: jaderná hlavice rozhodně ne.
Další vemi stupidní dezinformaci, a to sice nahrazení EKV útočnými jadernými hlavicemi a jejich proměnu na útočné ICBM popřu v kapitole 'Mýty a dezinformace'.
POZNÁMKA: jakmile bude vyvinut plánovaný nosič, tedy skutečné GBI, budou jimi testovací komplety na bázi Minutemanů nahrazeny. Tento nový nosič je vyvinut z komerční rakety, a do jeho sila se ani nedá instalovat ICBM bez rozsáhlých úprav.
Střela RIM-161 je čtyřstupňová střela o výškovém dosahu dosahu 160km a dálkovém okolo 500km s radipopovelovým navedením v prvních fázích letu a infračerveným navádedením na cíl.
Tento námořní systém dosahuje v porovnání s GMD skvělé úspěšnosti, když dokázal úspěšně zasáhnout v 9 z 12 případů/testů, které proběhly striktně pod operačními podmínmkami - posádce lodí nebylo sděleno místo odpalu ani čas. Video z předposledního testu, FTM-11 je nalevo.
Protože je střela je menší a levnější než rakety systému GMD, a proto má i menší výškový dosah, má také jiný způsob nasazení v rámci PRO:
S křižníky Ticonderonga/AEGIS 3.6 se totiž počítá ve všech třech fázích letu balistické střely.
Křižník může kotvit v neutrálních vodách a stíhat nepřátelskou ICBM v počáteční fázi letu - to bylo otestováno v rámci FTM-10. Loď je přitom schopna zároveň útočit na odlétající balistickou střelu a vypořádávat se s hrozbou protilodních střel (FTM-11) - čímž je zaručeno, že i v příapdě že by byl křižník použit u severokorejských břehů a vzápětí byl napaden by s vysokou pravděpodobností dokázal sestřelit útočící balistickou střelu kratšího dosahu. Podobné použití je možné v oblasti perského zálivu.
Křižník může ničit SRBM a dokonce i některé IRBM ve střední fázi letu.
Nedokáže ovšem střílet na ICBM, protože na ty nestačí výškový sodah SM-3, který je jen okolo 160km, zatímco ICBm mají apogeum ve výšce okolo 100-1300km.
Další křižník může zajistit i ochranu proti střelám v jejich sestupné fázi. Efektivita střel v této fázi je podle některých odborníků problematická, protože IČ čidlo rakety by se mohlo zaměřovat na horké plyny z motoru rakety a ne na raketu samotnou, což vyvrací druhá, mnohem větší skupina odborníků tím, že žádné balistické rakety až na starý SCUD/R-17 a jeho kopie mají oddělovací hlavice a i R-17 má při re-entry motor už dávno vypnutý.I tak by ale neměl být problém poupravit software střely tak, aby se navedla správně, nebo aby explodovala pár okamžiků před nárazem a cíl bezpečně zhničila fragmentovanou hlavicí hlavicí.
Takovéto využití křižníku je vhodné zvláště proto, že je možné ho rychle přesunout (všechny senzory i zbraně jsou na jedné platformě, neustále připravené k použití) k městu/cíli ICBM a tím ho ochránit. Takto se dají efektivně ochránit přímořská města spřátelených zemí nebo třeba síly operující v přímořských oblastech (Např. jednotky OSN v Libanonu).
Úplnou novinkou je pak kise FTM-12, kdy byla SM-3 odpálena ne z křižníku, ale torpédoborce tř. Arleigh Burke. Podle nejnovějších informací může tedy střelu SM-3 Block 2A použít jakákoli loď vybavený radarem SPY-1 upraveným pro ABM a systémem Aegis vybaveným software BMD 3.6.
Radar SPY-1 se nachází i na některých lodích evropských námořnictev, z nichž jedna, španělská fregata Mendez Nunez (F-104), vybavená američany dodaným systémem AEGIS a radarem SPY-1D dokonce sledovala cíl v rámci FTM-12.
Spojené státy americké tedy spolupracují s Evropou všemi způsoby na zvýšení její obranyschopnosti sdílením technologií, které EU sama není schopna vyvinout.
Jak je vidět, systém je docela důkladný a dělaný tak, aby s velkou jistotou zachytil a zničil ICBM ještě nad územím nepřítele
Pokud by ale ICBM nějakou neuvěřitelnou náhodou nebo mistrovstvím nepřátelských taktiků a techniků dokázala překonat obranu boost a midcourse fáze, nebo, což je pravděpodobnější scénář, pokud by byla nepřátelská balistická střela typem středního nebo krátkého dosahu (IRBM, platí pro mobilní OZ) nebo SRBM, bylo by možné sestřelit střelu až v její finální fázi.
Zvláště ve třetí jmenované možnosti, kdy činí doba letu rakety asi 15 minut a dráha je značně nízká, by bylo její sestřelení ve střední nebo dokonce boost fázi nemožné - SRBM neletěla by mimo atmosféru. Nebyl by prostě dostatek času rozhýbat celý systém, nehledě na to, že by se SRBM ani nedostala do nad minimální dosah některých komponentů. (GBI, RIM-161)
Na druhou stranu je takováto střela (IRBM) v sestupné fázi mnohem pomalejší než ICBM, a je tudíž i mnohem zranitelnější systémy obrany v poslední fázi.
Při operaci Desert Shield a poté Desert Storm byla nasazena verze systému PAC-2 Patriot, a i ta dosahovala poměrně dost dobrých výsledků.
S využitím pokročilých verzí Patriotu se samozřejmě počítá i nyní. Tou pokročilou verzí je
Nicméně faktem je, že Patriot je schopen boje, je ověřen v boji a pravděpodobně částečně i v podmínkách REB (irák 2003, Rusové tam demonstrativně zapojili svou novou rušičku) a hlavně, je už dostupný v součastnosti.
Velmi důležíté ale je uvědomit si, že na rozdíl od GMD, Aegis BMD a THAAD není Patriot určen k plošné ochraně území - je určen k ochraně bodových cílů, tedy letišť, elektráten, sídla vlády apod.
Je tedy (i oficiálně) pouze poslední vrstvou obrany těch nejdůležitějších cílů.
Systém je dnes ve vývoji, počítá se se zařazením do výzbroje okolo roku 2011.
Používá rakety schopné zničit ICBM v atmosféře nebo mimo ni. Ke zničení střely používá přímý náraz.
Stejně jako u Ticonderongy, systém může buď pronásledovat ICBM/IRBM v její startovní fázi, nebo v sestupné fázi. Řadí se tedy do skupiny "systémů poslední obrany".
Samozřejmě se preferuje zničení nepřátelské ICBM/IRBM v její startovní fázi z nějakého předsunutého stanoviště ve spřáteleném státě sousedící se státem nepřátelským (Např. v Iráku proti Iránským IRBM/ICBM).
Výškový dosah je 200+ km, a TAAAD se vyznačuje vynikající manévrovatelností - videa z testů jsou vykazují jistou podobnost s manévrovatelností ruských systémů Buk a S-400.
Po počátěčních nezdarech je teď vývoj THAADu na dobré cestě - tři poslední zkoušky proběhly úspěšně a senzory )radar) jsou hotové a fungují, mj. se zapojily do testu FTM-12.
Fascinujícím prvkem THAADu, který působil počáteční potíže je fakt, že tento úspěšne mapadá cí technologií hit-to-kill z boku (!) což považují mnozí odpůrci za nesmysl. Nuže, obrázek vlevo u nadpisu a toto video dokazují opak.
Jedná se vlastně o vylepšený systém Patriot, vylepšený některými evropskými součástmi, postavený na mobilnější podvozek a doplněný lepším sdílením dat a řídícím centrem.
Vylepšení oproti systému Patriot zahrnuje hlavně to, že má systém rozsah 360°, tedy pokryje kruhovou oblast (v porovnání s 'originálním' patriotem [45°/90°] docela podstatný rozdíl), zrychlené uvedení do bojové pozice a hlavně přepravitelnost taktickými dopravními letouny C-130 Hercules.
Počítá se s tím, že bude MEADS operovat v součinnosti se systémy SLAMRAAM (AAM Aim-120 umístěné na podvozku univerzálního vozidla Humwee) a Avenger (AAM FIM-92 Stinger na podvozku Humwee). To zajistí systému teoreticky dokonalé pokrytí bojiště od středních až po velmi krátké vzálenosti.
Samotný systém MEADS je zamýšlen tak, aby dokázal bez problémů nalézt, zaměřit a zničit střely s plochou drahou letu, bezpilotní prostředky, letadla všech kategorií (s pevným i rotujícím křídlem), IRBM (s velkou pravděpodobností i ICBM) a dokonce má být schopen zajistit obranu i proti taktickým ze vzduchu odpalovaným protizemním střelám jako je např. americký Gramd Slam.
Arrow II je systém zamýšlený k uspokojení požadavků Izraele na stíhač raket schopný bezpečně nubránit průmyslová a populační centra Izraele a který zároveň podpoří vývoj nových amerických pokročilých ABM technologiemi, které budou moci být zabudovány do amerického systému obrany bojiště.
Arrow II je antiraketa dlouhého dosahu, což vyplývá z logické myšlenky nechat sestřelit nepřátelskou ICBM/IRBM ještě daleko od cíle a pokud možno nad nepřátelským územím.
Svůj cíl ničí fragmentovanou hlavicí či výbušninou odpalovanou tak, že raketě stačí nevást se do okruhu 50m od nepřátelské střely.
Systém Arrow je ve všech ohledech na likvidaci ICBM lepší než Patriot, a velmi pravděpodobně se jedná o nejlepší systém protiraketové obrany na celém světě.
Spolu se systémem Arrow je vyvíjeno taktické středisko řízení palby pojmenované 'Citronovník'. Celý protibalistický program je nazván 'Homa' a je schopen detekovat a zaměřovat nepřátelské střely ve vzdálenostech (o málo) větších než 500km a sestřelit cílovou střelu ve vzdálenosti 50-90km (podle některých zdrojů (16 až 48 km) ve výšce od 10 do 40km nad povrchem země.
Řídící středisko je schopno zároveň sledovat, zaměřovat a ničit 14 samostatných cílů.
V nedávné době byl vyvinut systém Arrow III.
V médiích, převážně pak elektronických se vyskytuje obrovské množství mýtů, pověr a dokonce i záměrných dezinformací.
Na následujících řádcích se je tedy pokusím vyvrátit.
Toto není pravda.
Limitujícím prvkem se tedy zdá být radarový horizont XBR, pod kterým XBR (náš radar) nevidí útočící střely a tedy nemůže navádět GMD - jenže to není pravda. GMD totiž mohou být navedeny na přibližný kurz systémem IFICS (něco jako radiopovelové navedení), kterým dodávají informace o trajektorii střely ostatní senzory (předsunutý radar SPY-2, družice) a až pak navedeny na přesnou kolizní dráhu XBR.
Autoři této informace pak také účelově "zapoměli", že evropská základna by nebyla jediná na světě, ale že jde o síť základen pracujících na principech vzájemné ochrany a tří vrstev (obr. vpravo)
.
Tedy: Kdyby někdo odpálil odněkud ICBM tak, že by se apogeum nacházelo nad ČR, sestřelily by 'naše' rakety tuto střelu. Oproti tomu kdyby někdo odpálil ICBM na nás, jakkoli je to nepravděpodobné (i v případě existence základny), sestřelil by tuto střelu třeba nějaký boost-phase-defence systém nebo naše GMD, pokud by k tomu tedy měly dost času.
V optimálním případě by ICBM mohly sestřelit i SRABM (Patriot/MEADS/THAAD/Arrow) umístěné u nás, s instalací takových systémů se ale zatím nepočítá - museli bychom si je vyjednat jako Polsko, které si vyjednalo Patriot.
Takovéto systémy PVO/PRO by bylo více než žádoucí dostat, a tedy než pořádat demonstrace proti základně, kterými stejně nikdo ničeho nedosáhne by bylo mnohem lepší pořádat demonstrace za to, aby vláda vyjedlana dobré podmínky - tedy PVO/PRO systém kratšího dosahu atd. Další podmínky najdete úplně dole na této stránce.
I když tu měli rusové své operačně-taktické a taktické rakety (Točka a R-400), byly všechny na MOBILNÍCH podvozcíh. Proč? Protože kdyby byly statické, byly by mrtvé ještě před tím, než by konflikt začal.
Navíc, jaký by k tomu byl důvod? Zkrácení doby letu? Těch pár minut (max. 10) nehraje moc rozdíl.
Když už totiž chce někdo umístit svoje ICBM nebo SLCM blíž k nepříteli, dá je na SSBN - strategickou ponorku.
SSBN totiž může ještě blíž, a navíc ji není tak snadné zničit.
Preventivní jaderný úder.
Skvělá myšlenka. Preventivní jaderný úder od koho? Od Iránu? Od teroristů? Nebo od Ruska?
Jaká to skvostná myšlenla. Škoda jen, že to není pravda. Ona totiž není raketa jako raketa.
Teroristé by samozřejmě nemohli sehnat ani vypustit ICBM první generace - rakety vypouštěné ze statických sil a poháněné silně nestabilní směsí tekutých paliv.
Jenže to byla první generace.
//Poznámka: kapalná paliva se používají i nyní (i ve SCUDu) ale jsou mnohem bezpečnějš, 'blbuvzdorná', a relativně nenáročná na údržbu
Obě strany studenoválečného konfliktu velmi rychle pochopily, že nechat ICBM ve statických silech je jeden z nejlepších způsobů, jak o ně přijít. Ikdyž jsou u Sachalinu nebo v Nevadě.
Zvláště Rusku, které chtělo použít bojové hlavice ICBM na bojišti takový handicap dost vadil. Nehledě na to, že není dost dobře možné předbídat, kde bude tankový svaz NATO 20 minut poté, co vy od Sachalinu odpálíte svou ICBM.
Řešení? Mobilní IRBM a později i ICBM.
Do takovéto kategorie spadá například slavná IRBM, nazvaná v kódu NATO SS-1C SCUD.
Jistě chápete, že příprava SCUDu k odpálení asi netrvá pět hodin.
Ve skutečnosti trvá asi 15 - 30 minut (záleží na tom, jak moc chce posádka dodržet provozní předpisy, při operaci Desert Storm dokázaly Irácké posádky SCUDů odpálit raketu za méně než 15 minut, ale naslepo za cenu snížené přesnosti).
Toto je zjednodušený popis startovního postupu odpalu SCUDu:
Vidíte, že to není nic tak složitého, aby to nezvládli teroristé.
Kdokoli chce si může na běžném civilním trhu koupit GPS se zabudovanou odchylkou 10-300m, a získané údaje předat do naváděcího systému IRBM.
Vzhledem k tomu, že kruhová odchylka SCUDu je 300m - 3km to stačí bohatě.
//POZNÁMKA: kruhovou odchylku eliminuje dostatečně účinná boj. hlavice - chemická či biologická. Jinak nemá cenu používat SCUD.
//Poznámka: zase demonstrativní příklad - SCUD má dosah okolo 300-400km (podle váhy hlavice), ale je nejznámějším představitelem své kategorie
Proč to ale dělat tak složitě a navíc dávat takto nebezpečnou zbraň nespolehlivým teroristům?
Je to jednoduché.
V případě, že by chtěl třeba Irán odpálit IRBM/ICBM na USA (nebo pravděpodobněji na základny USA v Německu), raketa by byla pravděpodobně sestřelena prostředky 'boost phase likvidace' a navíc by byl Irán v odpověď zničen strašným způsobem obrovskou vlnou náletů, ALCM/SLCM a možná i zbraněmi hromadného ničení.
To není příjemná alternativa ani pro takové fanatiky, jako ja Mahmůd.
Oproti tomu existuje mnohonásobně lepší alternativa: SCUD-based-IRBM se dá teroristům. Ti dopraví OZ s jednou raketou přes své trasy skrze Irák do Saudské arábie, a až tam IRBM odpálí.
Jakou to má logiku? Přímo skvělou.
Báječné, že? Toto je pro Ahmeda ta absolutně nejlepší alternativa.
Z čehož ale vyplývá pár věcí:
Už výše jsem napsal, že by si jejich přítomnost stále nevykoledovala 'preventivní útok' na 'naše' ABM. Na tom trvám.
Když máte jen 1 raketu, nepošlete ji na česko. Ničeho byste nedocílili.
A ikdyby bylo raket víc, stejně je lepší je poslat na lákavé cíle v německu. Např. Ramstein AFB, nerové centrum operací USAFE. Jedna rakety by totiž mohla proniknout a zasáhnout cíl, zatímco pokus o útok na XBR by šance jen snížil.
Z čehož ovšem logicky vyplývá názor: Když budou cílem základny USA v Německu, proč se do toho míchat, když nám nic nehrozí?
Odpověď je logická, stačí se zamyslet. Po dopadu hlavic totiž stačí, aby trochu zafoukal vítr, a jaderný/biologický/chemický spad zavane i do našich luhů a hájů.
Samozřejmě stále trvá, že GBI nedokáží sestřelit IRBM v jejich terminal fázi.
Ale pokud můžou teoreticky ochránit nás, dovedou bezpečně ochránit vzdálenější cíle, např. na druhém konci Německa, na Velkou Británii nebo jiný cíl, třeba na uvažovanou základnu NATO v Litvě/Estonsku/Lotyšsku.
//Ale my už jsme si ukázali, jak pravděpodobná je teorie, že?
Poměrně malý počet - ano. Zatím.
Nepřesné - když máte jadernou hlavici, nepotřebujete takovou přesnost.
Nespolehlivé:
Nacistům trvalo desítky pokusů, než vzlátla první V-2. Její účinky nikdo zpochybnit nemůže.
Sovětskému svazu trvalo také desítky neúspěšných pokusů, než vypravil první raketu, natož pak ICBM. Přesti jejich ICBM nikdo na světě nezpochybňuje.
Jedna ze základních vojenských pouček zní: Nikdy nepodcenit nepřítele.
Když ve válce podceníte nepřítele, jste mrtví.
Irán má rakety IRBM v operačním užití, ale dokázal vystřelit raketu do vesmíru. Od této mety je už jen krůček k ICBM.
Mimochodem, vypuštění příští 'družice' je plnánováno na rok 2008. Jestli půjde vše dál tak, jak má, obsahem družice by klidně mohla být nukleární nálož určená pro explozi ve vodivé ionosféře a vyvolání EM pulzu. Nicméně toto není moc pravděpodobné, protože tato možnost nemá onen psychologický efekt - prostě by přímo nezabila ani jednoho američana.
Irán tedy rozhodně není technologicky zaostalý stát. Dokonce je možné, že už vlastní vhodný nosič a jen vyčkává na vhodnou hlavici.
Severní Korea nedávno testovala raketu s dosahem přes 5000km. Že byl prví test neúspěšný nic neznamená - hlavní je, že KLDR disponuje potřebnými technologiemi.
A ohledně 'odrazování od útoku' - to má jediný cíl. Nikdo nezaútočí na Irán nebo KLDR pokud nezaútočí tyto státy jako první.
V případě KLDR je útok možný, podle 'některých expertů' dokonce očekávaný.
KLDR trpí už takto téměř hladomorem a obrovskou chudobou. Je historicky prokázáno, že stát s podobným zřízením a podobně izolovaný prostě nemůže obstát a nakoec se ekonomicky zhroutí. Jenže 'hroucení' KLDR vyvolané třeba hladomorem, přímým to důsledkem sankcí za někaký výpad KLDR, by velmi pravděpodobně neproběhlo tak pokojně jako hroucené SSSR. KLDR by pravděpodobně vyrazila do útoku. A nukleární zbraně na ICBM by se jim dost hodily.
V případě Iránu je situace o něco jiná: Iránu by tyto zbraně jen garantovaly totální bezstrestnost ikdyby Irán přímo a otevřeně podporoval teroristy, nebo dokonce pořádal přeshraniční výpady do Iráku.
Otázka zní: Opravdu chcete bezstrestný Irán?
Toto je naprosto jasná lež z několika důvodů:
Před pár měsíci jsem jako reakci na článek v blistech napsal vlastní artikl (uveřejněný na ekvilibrium.blog.cz), ve kterém jsem napsal, že "je (systém ABM) určen hlavně proti ruským raketám Topol-M". To je poněkud (silně) zavádějící:
systém G-PALS oprvdu není určen pro konflikt s Ruskem (a to ani rozsahem, ani elementy), ale samozřejmě probíhá technicko-technologické soupeření USA s Ruskem, přičemž když jedna strana vytvoří zbraň, druhá vytvoří protizbraň, první zbraň schopnou vyhnout se protizbrani....
Tento proces probíhal po dobu celé studené války a samozřejmě se nezastavil.
Je tedy naprosto logické, že se nedávno jeden ruský generál nechal slyšet, že by v případě zavedení systému ABM museli "vytvořit protiopatření".
To však neznamená (nemělo by znamenat) přípravy ke střetnutí USA a Ruska, spíše signál k USA ať si se svým systémem zase tolik nevyskakují.
Odpůrci přítomnosti USA v této souvislosti velmi rádi poukazují na případ, kdy pilot EA-6B v Itálii při letu v zakázané výšce přesekl ocasem svého stroje lano lanovky, která se zřítila a v jejíchž troskách zahynulo několik lidí. Pilot byl poté jen pokárán, ale navzdory protestům Italské vlády byl jen odeslán do USA - bez trestu.
Toto je ovšem velmi špatné srovnání.
Onen pilot byl ve službě, letěl oním územím poprvé a hlavně, lanovka nebyla vyznačena v jeho mapě.
Oproti tomu voják, který by se dopustil třeba loupežného přepadení by se tohoto činu musel dopustit mimo službu, přičemž pak by se ho nadřízení neměli zastávat - a to i vzhledem k diplomatickému incidentu tímto zaručeně vyvolaném.
na druhou stranu by se dala realisticky očekávat snaha velitelů ochránit amerického občana před 'strašným českym vězením'.
Existuje ovšem i druhý aspekt věci: za mnoho trestných činů (zvláště násilných) je v česku několikanásobně nižší trest než v USA, takže zatímco občan oloupený českým zločincem by se mohl obávat toho, že dotyčný zločinec za deset lety vyleze a půjde si s ním vyřídit, že ho udal, americký (ex)voják by byl vyhoštěn a náš občan už by se s ním v každém případě nikdy nesetkal. A to ať už by byl onen voják souzen, či ne.
Navíc historie a zkušenosti ze základen US. ozbrojených sil ve světě je vidět, že pokud se voják dopustí trestného činu mimo službu, trestný čin je trestný i v USA a je zajištěn dostatek důkazů, voják bude odsouzen, a to podle amerických trestních sazeb, tvrdších než českých.
Vyhoštění však samozřejmě nemůže uspokojit oběť kriminality, a hlavně: vědomí diplomatické imunity dává US. vojákům jakýsi pocit nezranitelnosti.
Na 'české' základně by se daly očekávat 2 možné alternativy počtu vojáků:
Počty se docela důkladně liší, protože zatímco střely GBI jsou hi-tech utajované technologie, na radaru není téměř co zjistit - jeho proncipy a řešení jsou všeobecně známé, jediné, o co jde stát je technologie výroby a ta se pohledem zjistit nedá.Z tohoto důvodu zle na ochranu zařízení najmout armáda hostitelského státu, udržbu/úklid mohou také zajistit civilní agentury a dokoce i obranu systémem Patriot/MEADS/Arrow by mohla zajistit naše armáda tím, že by jí byl onen systém darován (popř. odkoupen v rámci zahraničního voj,. prodeje USA) popř. zapůjčen a byla by pro něk vycvičena česká obsluha.
Toto řešení by bylo pro USA vlastně nejideálnější.
Samozřejmě by základna byla dělena do zón, přičemž do zón s radarem, muničním skladem (ruční zbraně a rekety pro SAM/ABM) a velícím střediskem by byl civilistům (a vůbec čechům) vstup zakázán, ale zbytek by mohl být obsluhován, uklízen a udržován 'domorodci', čímž by se USA povedly úžasné úspory a vzhledem k výdělkům a případným ziskům na SAM/ABM by z toho profitovala i naše strana.
To je však už na případné dohodě vlády s USA.
A ikdyž to nyní vypadá, že s prvděpodobností okolo 95% tu žádná základna stát nebude, alespoň snad lid pochopí, že na tom nebylo tolik špatného.
Jinak bychom totiž dopadli jako Gruzie: Kreml/Gazprom řekne: "Chcete se zapojit do struktur západu? Fajn, tak ale dostanete ropu za západní ceny" To by byl ze strany ruska logický krok, a nikdo by jim nic nemohl vyčítat, jenže nám by to položilo ekonomiku
A proto je i existence základny nepravděpodobná.
A kdyby na to USA přistoupily, akorát bychom na tom všem vydělali.
Jsou samozřejmě mnohem povolanější lidé než jsem já - např. někteří z těch kteří píší do magazínů jako ATM (zvláště v internetové verzi se čas od času objevují absolutní nesmysly popírající potvrzený vývoj a součásti systému) apod.
Ti mají vojenské a/nebo fyzikální vzdělání (papírová verze) a jsou si tedy schopni odvodit, co systém může a nemůže umět, co se s ním dá dělat atd.
Fyzikální zákony jsou totiž neměnné a tah, jaký potřebuje raketa k tomu, aby to zvedla nebo účinnost čidla se dají spočítat.
Každopádně - když jste si tohle přečetli, tak o tom víte skoro všechno, co já, takže pak oproti vám v žádném případě nejsem "odborník".