Alaska
Toto je rozepsaná povídka
Jirij Dolgorukij, severně od ostrova sv. Lawrence, Beringovo moře
Raketonosná ponorka Ruské Federace "Jurij Dolgorukij" neslyšně klouzala temnými a chladnými vodami u západního pobřeží Aljašky. Její kapitán, Dimitrij Fliks, ji držel těsně mimo teritoriální vody USA. Rychlý pohled na hodiny - 0542 ráno. Do začátku úkolu tedy ještě chvilka času. "Nahoru pět stupňů! Periskopová hloubka! Zpomalit na deset uzlů!"Loď zavibrovala jak se šroub roztočil opačným směrem aby ji zpomalil o deset uzlů - skoro o 20 kilometrů v hodině. Vznikla trocha kavitačního hluku, ale kapitán počítal s tím, že se ztratí v hluku od hladiny - Aljašský záliv byl znám jako "generátor bouří", a zdejší neklidné, věčně zpěněné vody byly po generace známy spíše jako místo, kterému je dobré se vyhnout.
Ponorka dokončila manévr a vyrovnala se v hloubce necelých deseti metrů pod zvlněnou hladinou. Ze svých dobře promazaných trubic nad ni vyjely tenké antény ESM senzorů, aby zjistily, zda je nahoře prázdno.
"ESM hlásí čistý vzduch, pane. Žádné radary ani jiné vysílání."
"Sonar?"
"Mám tady kontakt v kurzu 0-1-1. Za těchto podmínek to nemůžu říct s určitostí, ale vypadá to na člun pobřežní hlídky vzdálený asi 20 kilometrů. Pomohla by trocha triangulace, jen pro ověření polohy a směru."
"Nemůžeme nic riskovat. Ponořit, kurz 300. Zrychlit na dvaadvacet uzlů, klesnout pod teplotní rozhraní."
Lodní šroub se zase roztočil a obrovité ploutve stosedmdesátimetrové ponorky se natočily nepatrně dolů, aby klesla pod rozhraní teplé vody ohřívané příležitostným sluncem až tam, kam slunce nedosáhne.
Jurij plul svým novým kurzem pět minut. Poté zpomalil, a otočil se aby dosáhl své původní pozice.
"Sonar?"
"Kontakt klasifikován jako člun WMEC americké pobřežní stráže, pluje od nás - kurz 024. Asi se vrací do přístavu - venku je počasí pod psa."
CG-71 "Cape St. George" - Beringovo moře, 0550 ráno
"Kapitáne, Fort Greely hlásí připravenost k odpalu do pěti minut. Vše běží dle plánu, SPY-1 připraven k zaměření, počítače běží, komunikace v pořádku, program BMD 3.6 připraven". Muž, který si právě vyslechl toto vyčerpávající hlášení byl korvetní kapitán Fritz Heirs, první v řetězci velení na CG-71. Byl to ambiciózní syn rodiny německých přistěhovalců, a jeho životním cílem bylo velet svazu letadlové lodi - z kteréhož to hlediska bylo jeho součastné umístění na křížníku třídy Ticonderoga pravým požehnáním. Akademii námořních sil v Annapolisu ukončil jako třetí nejlepší ze třídy, a svou snaživostí zapůsobil na všechny velitele, se kterými se setkal. Právě proto stál zrovna na CG-71, a zrovna teď. Cape St. George byl jednou ze tří posledních lodí řady Ticonderoga, známé veřejnosti spíše jako Aegis, podle svého plně komputerizovaného systému řízení palby. Byl ale zároveň jednou ze tří lodí své řady, které se dostalo upgrade map a řízení na ryze digitální systém - už žádné papírové mapy. Navíc byl St. george jako první z křižníků Aegis vybaven plnou verzí protiraketové střely Standard SM-3C a odpovídajícím radarem, a proto byl nyní v ledových vodách Beringova moře - chystal se spoluúčastnit se na odpálení nejnovější subverze protirakety GMD, které mělo proběhnout právě z Fort Greely. Předchozí verze GMD nebyly moc úspěšné - dokázaly zasáhnout cíl jen asi s 30% úspěšností, ale o to význačnější měl být tento odpal. Tým z MIT vyvinul víceméně náhodou revoluční manévrovací systém, založený na výtryscích plazmy s hliníkovým práškem. Díky tomu se hybnost střel úžasně změnila, a stačilo dodat lepší počítač, aby se předpokládaná úspěšnost zásahu přiblížila 90%.
V nadšení z úspěchu prvního testovacího vzorku se pak MDA, agentura pro protiraketovou obranu, rozhodla provést další test v těch nejextrémějších myslitelných podmínkách - na Aljašce - a na konci podzimu.
Celý test se samozřejmě neobešel bez protestů z Ruské strany - které však byly až překvapivě mírné, vzhledem k předchozím protestům. Rusové pak pár dní před testem přesunuli na Kamčatku letku Tu-95MR a několik speciálních, pravděpodobně špionážních An-26 a pár lodí, ale protesty brzo utichly. Ne tedy že by je američané vnímali - všichni byli plně vytíženi přípravami na testovací odpal.
Z ponorky třídy Ohio v Tichém oceánu bude odpálena střela Trident-D5, která poletí přes severní pól směrem na San Francisco. GMD se pokusí tuto střelu napadnout po navedení z boku, což by se mohlo povést právě jen díky nové manévrovací technologii. A úkolem St. George bude poskytnout střele přesnější data z radaru, aby byl zaručen zásah.
Jurij Dolgorukij, Beringovo moře, 0558
Kapitán Fliks se díval na malého, obrýleného mužíčka stojícího nyní u konzole ESM trochu s neduvěrou. Mrňous naprosto neodpovídal jeho představě námořníka, k čemuž se jen přidal fakt, že po první týden plavby trpěl mořskou nemocí. Mořská nemoc - Na ponorce! rozčiloval se kapitán v duchu. >To je přece naprostý nesmysl! Nahlas však neříkal nic, a jen se trochu šklebil. Až na mrňouse bylo všechno téměři ideální. Hodiny na můstku ukazovaly nyní 0654 ráno, a Jurij byl na své původní pozici, opět pod hladinou v periskopové hloubce, a opět na deseti uzlech. S vysunutými stožáry ESM to s ponorkou už trochu házelo, ale sedmnáct tisíc tun výtlaku dělalo své, takže byly pohyby lodi zatím celkem snesitelné."ESM?"
"Žádný kontakt", odpověděl mužíček, který pro teď zabral místo normálního ESM specialisty.
Dobrá, pomyslel si kapitán. Vše jak má být, takže teď už jen počkat na naše americké "přátele" a pak šupem domů. Nahlas však jen vydal rozkaz: "Připravte se na vysunutí Anteny-III. A radista - vyšlete signál. Jsme na pozici a připraveni."
Na jednom ze stožárů Jurije trčícího nad vodu se otevřel malý poklop, a malá směrová anténka vyslala předpřipravenou zprávu zahuštěnou do několika milisekund vysílání. Teď už zbývalo posádce Jurije opravdu jen čekat, až američané odpálí svoji střelu.
Tak blízko k Otčině, odrfkl si kapitán. Jen úplný blbec může předvádět svoje nejlepší střely nepříteli přímo pod nosem. Ale tím lépe pro nás.
CG-71
"Kapitáne? ESM - asi jsem zachytil radiový puls. Kurz 314, vzdálenost 32 mil.""Jste si jistý tím pulzem?" ptal se Fritz. "Na radaru nic není, ne?" Ptal se, otáčeje se na obrazovku uprostřed CIC - lodního informačního a bojového centra.
"Ne pane, ale ten signál je už jistý - počítač ho potvrdil. Ale to není vše - podle dat z družice je poblíž ruská komunikační družice."
Fritze zamrazilo v zádech. Jediné vysvětlení pro takový puls by byla ponorka. Co ale může dělat ruská ponorka u amerických teritoriálních vod v době jako...
"Omažitě odstartujte LAMPS!"
Důstojníci na můstku se na sebe zachmuřeně podívali. "Pane, pro LAMPS je tohle počasí na hranici možností. Nebylo by možné chvilku.."
"Ne." Kapitán jim skočil do řeči. "Tam venku sedí ruská ponorka, a chce se napakovat informacemi o nejnovějších přírůstcích hochů z Greely. HNED TEĎ odstartujete LAMPS. Nehledě na to, že se počasí zlepšuje."
Zatímco se důstojníci na můstku snažili přesvědčit kapitána, aby nechal LAMPS - což byl akronym pro protiponorkovou helikoptéru SH-60R Seahawk - ještě na palubě, jeho rozkaz už běžel skrze strukturu velení až dospěl ke svému vykonavateli - pilotu Seahawku, Kimu Flieru. Rozkaz je rozkaz, jakkoli je stupidní a nebezpečný, takže Kim vyklopýtal na zadní letovou palubu křižníku, kolébající se o několik metrů nahoru a dolů, a vlezl do kokpitu Seahawku.
Jeho operátor zbraňových systémů a jeden z mechaniků ještě dodělali předletovou kontrolu - obešli vrtulník a vizuálně zkontrolovali, zda je všechno v pořádku - to všechno za třímetrových vln, které se rozstřikovaly o palubu v ranním šeru.
"příště to kontroluješ zase ty", prohlásil na kost promočený poručík Wasserman, operátor Seahawku. Ten měl sice i normální křestní jméno, ale všichni mu říkali příjmením - v němčině to totiž znamenalo vodník. Kim jen pokýval hlavou a začal předstartovní proceduru.
"Hlavní spínač baterie - ZAPNUTO"
Wasserman kývl a přepl spínač baterie.
"Palivo - povolit"
"Vnější zdroj a brzda rotoru - vypnout..."
Zatímco posádka Seahawku číslo 61 oživovala svůj stroj, oba pomocníci nasedali do Seahawku a pozemní obsluha odjišťovala lehká torpéda Mk-50 na levém závěsníku, křižník se obracel proti větru a zrychloval na 30 uzlů - skoro padesátikilometrovou rychlost.
Jurij Dolgorukij
"Kapitáne - sonarový kontakt! Detekoval jsem americkou loď, podle všeho křižník třídy Aegis. Míří plnou parou k naší pozici!"K čertu pomyslel si kapitán Fliks. Toliko k těm zatraceným blbům z Moskvy kteří ho ujišťovali, že signál nikdo nezachytí.
"Ponořit pod rozhraní! Zpomalit na 5 uzlů a reaktor na nucenou cirkulaci! Nový kurz 071, snad se jim schováme. Tichý režim!"
"Kurz 071, hloubka 50 metrů, nucená cirkulace." Posádka potvrzovala rozkazy, a na lodi zhasla normální a rozsvítila se rudá světla, aby posádku upomínala na to, že mají být tiše. Mohutná ponorka se vnořila nazpět do černé tmy Beringova moře, aby zmizela svému pronásledovateli.
"Kapitáne? Měli bychom už odbočit - kurzem 071 za chvilku překročíme americké výsostné vody", vytrhl kapitána z myšlenek staršina Skipetrov, navigátor.
"A právě proto pojedeme dál kurzem 071, Skipetrove. Američané nás nemůžou slyšet, a nikdy nás nebudou čekat ve svých vodách. Pokračovat v kurzu."
SH-60R "61", nad Beringovým mořem
Po těsném a dost nebezpečném startu letěl Seahawk napřed ke kontaktu, který objevil St. George. Bod kontaktu svítil na novém, "skleněném" kokpitu Seahawku a Kim děkoval Bohu za to, že má tuto verzi a ne něco staršího. I tak byla pilotáž v silném bočním větru, který vrtulníkem smýkal ze strany na stranu a metal na čelní skla proudy vody dost obtížná, a to mu pomáhal obraz termovize a kamery pro nízkou viditelnost a všechny informace měl v podobě grafických sloupců na jednom displeji. Se starým "Foxtrot" Seahawkem by to bylo na havárii.
"Už jsme skoro na místě kontaktu. Nějaký MAD kontakt?"
"Nic, ale pokud neproletíme okolo sto metrů od něj, nechytnu ho", opáčil Wasserman.
"A co infračervená čidla?" chtěl se ujistit Kim.
"Víš přece stejně dobře jako já, že přes déšť nevidí skoro nic - vždyť i ty vidíš sotva hladinu."
Kim jen pokýval hlavou, a zatáhl za páky řízení - cyklické přitáhl, aby zpomalil a zároveň potlačil kolektivní - aby vrtulník nestoupal.
"Jsme na místě. Spusť pasivní sonar". Wasserman přepl vypínač a začal do vody spouštět pasivní sonar na dlouhém laně. Nic neříkal, protože mu bylo jasné, že Kim se teď musí vrcholně koncentrovat na to,aby v prudkém větru udržel vrtulník na místě - což bylo těžké i normálně, a v těchto podmínkách to bylo takřka nemožné.
"Kontakt?" zeptal se koutkem úst Kim, nespustivší oči z ukazatelů.
"Ne, nic. Hodím tady bojku a zkusíme to o... řekněme půl kilometru na západ."
Naviják začal mručet, jak vytahoval pasivní sonar a padesát metrů lana z vody, a ozvalo se ranka jak námož vymetla sonobójku ze zásobníku na levém boku vrtulníku. Kim přitáhl kolektiv, čímž vytáhl sonar z vody, a popoletěl s vrtulníkem o pět set metrů na západ, jak bylo domluveno. Wasserman spustil kontakto do vody, a čekali. Za 4,3,2... Wassermanova sluchátka se rozezněla vysokým pištěním, jak sonobójka prala do vody jeden vysokofrekvenční puls za druhým. Cílem celé hry bylo zaměřit odrazy "pingů" sonobójky od nepřátelské ponorky. Ale na to měl Seahawk moc špatnou pozici, a Jurij Dolgorukij moc dobrý potah.
Jurij Dolgorukij, 2 km v teritoriálních vodách USA
Kapitáne, sonar. Ta sonobóje co ji shodil ten vrtulník právě začala vysílat, a počítač sonaru si myslí že vrtulník je od ní 500 metrů na západ.""Možnost odhalení?" Odpověděl kapitán otázkou.
"Prakticky nulová. Je moc daleko, a my máme nový anechoický povlak - museli by být pod dvě sta metrů, aby nás takhle mohli najít. A navíc hledají úplně špatným směrem."
Přesně tak, pomyslel si Fliks. Jak jsem říkal, v jejich vodách nás nikdy hledat nebudou.
"Sonar - mám tu pingy z východu! Pět set metrů a blíží se naším směrem!" Obsluha sonaru, soustředěná na vrtulník udělala chybu a zcela zapoměla na křižník. Pokud se ten přiblíží ještě dvě sta metrů - což mu potrvá asi čtvrt minuty - Jurij bude odhalen.
SH-60R "61", Beringovo moře
"Sonar, něco asi mám. St. George sem jede jak to jen jde, a přímo v jeho dráze mám možný kontakt.""Vytáhni sonar, letíme tam. Snad to stihnem." A snad to není falešný poplach, doufal Kim. Protože kdyby nás tohle připravilo o možnost ho skutečně dostat...
Jurij Dolgorukij
"Nový kurz 211 nabrán. Rychlost 15 uzlů a stoupá, reaktor na 70 procentech."Kapitán Fliks potvrdil hlášení a usilovně přemýšlel nad mapou oblasti. Pokud by je někdo načapal v teritoriálních vodách USA, byl by to nehorázný průšvih. Jenže přímo ven jet nemůžu - byl bych v dráze toho zatraceného křižníku, přemýšlel Fliks. Proto vybral kurz 211 - na jiho-jiho-západ, ale jestli to vyjde, tak jen o vlásek.
"Sonar, myslíte že nás mají?"
Operátor zvedl oči od své konzole. "Neměli by - respektive nevidím nic, co by tomu nasvědčovalo. Ale nevíme, kolik rámusu dělá náš reaktor na 70%".
Ping! Ping!
Nejasný signál bylo slyšet i skrze trup ponorky - nikdo nepotřeboval ani sluchátka.
"Co to k sakru je?" skoro řval kapitán. Tichý režim byl tentam. "Sonar?"
"Musí to být sonobójka z toho jejich vrtulníku, pane. Je na kurzu 312, navrhuju jet kurzem 048."
"NE!" zařval kapitán, až ssebou všichni na můstku trhli. "Zbývají nám už jen čtyři sta zatracených metrů ze jejich vod! Kurzem 260, plná rychlost!" Musíme se odsud dostat zoufal si kapitán. Už tak je jejich mise neúspěšná - a kdyby se ještě nechal načapat američany v jejich vodách, strávil by asi zbytek života v ruské věznici.
Ohromný šroub Jurije se začal točil rychleji a rychleji, jak reaktor produkoval stále víc a víc páry. Na koncích lopatek šroubu se začala vařit voda, a vznikaly proudy bublinek. Šroub byl sice v krytu, okopírovaném z amerických ponorek třídy Ohio, ale na sto procentech výkonu už ani on nedokázal udržet bublinky na místě. Ty unikaly do okolní vody, ochlazovaly se a hlasitě praskaly pod tlakem vody. Jurij kavitoval.
SH-60R '61', nad beringovým mořem
Kim si chvilku nemohl uvědomit, proč se najednou cítí o tolik lépe, když mu to konečně došlo. Přestalo pršet.Slunce už za chvilku vyjde za obzor.
"Sonar, mám tu spoustu kavitace, kurz 107, pět mil."
Kim se začínal usmívat. Jako by mu den chtěl vynahradit všechen hnus noci.
"Kontakt klasifikován jako... neklasifikován. Není to nikdo z našich, ale je to jednošroubá ponorka... A plave naplno směrem z našich vod."
Jurij Dolgorukij
"Sonar?" kapitán se skoro ani nemusel ptát, aby věděl, že jsou na tom špatně."Vrtulník nás asi zachytil a letí sem, a křižník se pomalu natačí - asi nás ještě nemá, ale navádí ho ten vrtulník."
Zkurvená helikoptéra, prolétlo kapitánovi hlavou. Kdybych ji tak mohl sundat... A proč se vlastně vlečeme tak pomalu?
Kapitán se rozhlédl po můstku až jeho pohled upoutala rozsvícená kontrolka víka raketového sila.
"Který idiot otevřel silo?!" zařval kapitán.
Brýlatý technik u konzole ESM se roztřásl. Ten kryt byl otevřený proto, že z něj byla vysunuta jeho anténa na sledování GMD. V tom zmatku byl nejdřív úplně paralyzován, a pak na ni zapoměl.
"TY! hej, odkliďte toho smrada od mý konzole!" Zařval zase kapitán, ale tentokrát už ssebou nikdo netrhl. Staršina Skipetrov popadl technika pod pažemi a vlekl ho do útrob lodi, zatímco další přepínal víko sila. Technik ESM konečně zase usedal ke své konzoli.
Jakmile se anténa zasunula a víko zavřelo, víry způsobovaný narážením vody do víka a antény zmizely. Hluk zmizel s nimi, a odpor také. Ponorka se hnala dopředu a zrychlovala na 32 uzlů.
CG-71, 300 metrů od Jurije
"Kapitáne, '61' hlásí, že ta ponorka právě zaklapla raketové sílo!"Fritz Heirs se otřásl. Nejen že ta ruská ponorka narušil výsostné vody USA, ale navíc tam klidně mohla vypusit se spožděním startující balistickou střelu. A teď má uniknout jen proto, že se dostane do mezinárodních vod? To nikdy.
Nad Heirsem zvítězil vztek nad chladným uvažováním - a to byla chyba.
"Sonar, průzkum Yankee!" Technik potvrdil rozkaz a výkoný aktivní sonar křižníku rozezvučel vodu okolo lodi svými pulzy. Křižníky Ticonderoga nejsou stavěny pro boj s ponorkami, ale letadly, ale mají i - poněkud omezenou - schopnost boje proti ponorkám, a tak na tři sta metrů sonar St. George konečně našel svůj cíl, který se okamžitě zobrazil na přehledové mapě uvnitř CIC.
Ten smrad nám snad uteče! pomyslel si kapitán Heirs. "Musíme je donutit, aby zastavili", prohlásil nahlas a hned vydal příslušný rozkaz.
"Pal torpédo 2!"
Jeho podřízení se na něj podívali, jako by se pomátl. "Je cvičné vy kreténi. PAL!"
Příslušný operátor zadal svému počítači rozkaz. Trubice pravého torpédometu se otevřela, a stlačený vzduch z ní vymrštil torpédo jako píst. To dopadlo do vody, a ihned přešlo do aktivního režimu.
Jurij Dolgorukij
"Torpédo ve vodě! Asi nás má - deset vteřin do nárazu!" Ozvalo se od konzole sonaru.Fliks zbledl. Zahrávat si s nepřátelským křižníkem v míru docela jde, ale torpédo, ani nápad.
"Sonar, typ?" "Mark 50 - tomu neutečeme."
"Jsme už mimo americké vody?"
"Pozitivní, kapitáne!"
"V tom případě kormidlo naplno doleva, motory zastavit! Nouzové vynoření!
SH-60R '61', nad beringovým mořem
Wasserman jen nevěřícně kroutil hlavou. Někdo na jeho mateřské lodi se očividně pomátl, a odpálil na tu ruskou ponorku torpédo.Jenže rus už toho měl dost, takže se posádce Seahawku poskytl neuvěřitelný pohled na nouzové vynoření ruské ponorky. Příď Jurije prorazila pod ostrým úhlem hladinu a vyletěla snad dvacet metrů nad ni, než se převážila a přední část ponorky dopadla naplocho na hladinu.
Počítač torpéda došel k závěru, že je moc blízko mateřské lodi, zajistil se a vypnul motor, takže torpédo kleslo ke dnu.
Jenže to už ani Kim, ani Wasserman nevnímali - protože jen nevěřícně zírali, jak St. George najíždí do vynořené ponorky.
Jurij Dolgorukij
Ještě než si kapitán Fliks mohl oddechnout po setřesení torpéda, ozval se strašný zvuk trhaného kovu a skřípotu a kapitánem to mrštilo o stěnu."Co to k čertu bylo? Situační hlášení!"
"Kapitáne, ten pošahaný amerikánec to neubrzdil a narazil do nás! Ocasní část to uřízlo a sekce deset až třicet dva se zaplavují!"
"Evakuujte loď!" zařval kapitán a sám se vrhl směrem k nouzovému modulu, schopému pojmout celou posádku.
Když se tam o půl minuty později dostal, světla už skomírala a v modulu bylo kromě něj jen patnáct dalších námořníků. Většinu mužstva - vlatně skoro celé - zastihla kolize nepřipravené, a tak s nimi mrštila o zeď či nějaký jiný předmět. Každopádně nebyl čas na kohokoli čekat - zbytky ponorky už klesaly ke dnu - takže Fliks vydal rozkaz k uzavření a odpojení modulu.
Staršina Skipetrov právě dovedl svou malou skupinku navzájem se podpírajících námořníků k chodbě do záchranného modulu, když se modul odpojil. Místo záchrany se námořníci dočkali jen masy ledové vody, proudící pod tlakem dovnitř poškozenými vnitřními dveřmi sekce, kde býval záchranný modul.
Až voda zaplaví řídící místnost, hlavní počítač zkratuje a zemře. Ale ještě před tím odpálí malý modulek - nouzovou bóji. Ta vyplave na hladinu, a po chvilce zahájí vysílání - kterým každému, kdo bude ochoten naslouchat, sdělí místo zániku Jurije Dolgorukého, pýchy Ruské podmořské flotily.
* * * * *
Jenže ať se posádka '61' snažila a doufala sebevíc, nenašli po vynoření se záchranného modulu kromě dvou nešťastníků, z nichž jeden byl mrtvý a druhý zemřel při převozu na křižník už nikoho. Když se zásoby paliva klesly na minimum, provedl Seahawk '61' doplnění paliva za letu, kdy se vrtulník zařadí nad loď, ze které se do něj hadicí načerpá palivo, a pak odletěl dopředu na letiště u města Golovin na Aljašce.
CG-71
"Kapitáne, nemohu as vámi souhlasit. Ten Rus byl už v mezinárodních vodách, když jsme odpálili to torpédo. A měli jsme zatočit, a vyhnout se mu." Robertson, první důstojník St. George, dohnal kapitána Heirse na chodbě z CIC a... "Co že to po mě vlastně chcete, Robertsne?" Zeptal se náhle Heirs, který měl dar nevnímat nikoho, kdo ho štval."Abyste nesl následky za vaše porušení mezinárodního práva. Musíme to nahlásit a předat rusy jejich velvyslanci."
Ten chlap se snad pomátl, ne? Pomyslel si Heirs. "Robertsne, uvědomujete si, s kým to sakra mluvíte?" Zvýšil hlas kapitán. "Pokud se chcte přiznat k tomu, že jsme odpálili torpédo - byť cvičné - na ruskou pponorku v mezinárodních vodách, tak prosím. Ale v tom případě si vzpomeňte, že měla otevřené silo, a že k tomu došlo díky vaší navigační chybě."
"Mé chybě? Vždyť já jsem byl v CIC! A vy jste dobře věděl, že je mimo naše vody!" nevěřícně oponoval Robertson.
"Vážně? Jestli to vidíte takhle, tak se zkuste zamyslet nad tím, jak to bude vidět komise námořnictva. A jestli bude spíš věřit kapitánovi, nebo nějakému nižšímu důstojníkovi. Robertson jen naprázdno zaklapl ústa. Proti někomu s životopisem, jaký měl Heirs opravdu není moudré se pouštět do křížku. A ti z té ponorky byli vlastně nepřátelé..."
"Tak co, pochopil jste, v čích vodách se nacházela ta ponorka, když jsme odpálili to torpédo?" Zeptal se kapitán.
Robertson byl sice relativně čestný muž, ale nebyl hlupák. A představa několika desítek let ve věznici, ztráta hodnosti a všech výhod jakožto i renty ho absolutně nelákala.
"Ano, kapitáne. Spletl jsem se, byli v našich vodách.
"Velmi dobře. Jsem rád, že si rozumíme. A teď se vraťte ke svým povinnostem." Heirs se otočil a rázným krokem odpochodoval na můstek, kdežto Robertson jen potřepal hlavou, a vydal se opačným směrem, jako by stále nemohl uvěřit, k čemu se to vlastně přidal.
Poškozený křižník dokončil zatáčku a pomalu se vydal na cestu do nejbližšího přístavu. Do přístavu Golovin je to přes 300 kilometrů, a počasí se ještě může zhoršit.
Černý orel 1, jihovýchodně od ostrova Sv. Matouše
Pilot speciálního Antonova An-26, nacpaného elektronikou, který před hodinou odstartoval z letiště Ureliki na čukotce a nyní kroužil padesát mil severně od ostrova Sv. Matouše, začínal mít obavy. Tupolev Tu-95MR, kroužící o asi 100 kilometrů severozápadněji mu poslal zakódovanou zprávu, že ponorka Jurij Dolgoruký, se kterou měl spolupracovat už nahlásila připravenost k úkolu, ale pilot věděl, že Jurij se od té doby neozval. A co víc, americký test už měl dávno začít - mají přinejmenším deset minut zpoždění uvědomil si pilot."Ureliki, Černý orel 1, žádám o ověření času."
"Ureliki, Černý orel 1, čas je 0612, opakuji, čas je šest hodin dvanáct minut."
Pilot Antonova už nyní věděl, že chyba není na jeho straně - čas měl správný. Tak co se to k sakru...
Pilot se otočil dozadu do kabiny Antonova. Tam, kde bylo normálně místo pro 40 pasažéru nyní sedělo 5 operátorů, kteří se mačkali v úzkém prostoru, který jim vymezovaly velké, šedivé krabice plné elektroniky.
"Nějaký signál z Jurije nebo Greely?" Zeptal se pilot.
"Z Jurije nic, a Greely přestal vysílat - skoro to vypadá, jako by ten test přerušili.
No dobrá, pomyslel si pilot."Ureliki, tu Černý orel 1, žádáme o povolení k návratu. Pro dnešek z toho asi nic nebude.
"Černý orel 1, Ureliki, vyčkejte v prostoru ještě půl hodiny."
"Ureliki, Černý orel 1, potvrzuji vyčkávání 30 minut, Černý orel končí." Pilot se pohodlněji uvelebil ve své sedačce (ikdyž slovo "pohodlně" je možná trochu nepatřičné) a naklonil letoun do zatáčky, aby dál kroužil. Než však stačil po dokončení čtvrtkruhové zatáčky vyrovnat, překvapilo ho hlášení za kabiny operátorů:
"Mám tady nouzový maják z Jurije. Jurij je asi mrtev."
Pilotu Antonova trvalo asi dvě vteřiny než vstřebal, co právě uslyšel.
"Kurz k majáku?"
"039, 320 kilometrů."
Pilot začal otáčet Antonova do nového kurzu a zároveň podával hlášení základně:
"Ureliki, Černý orel 1, zachytili jsme nouzový maják z Jurije Dolgorukého. 168°38' východní délky na 64°57 severní šířky. Vzdálenost je od nás 320 kilometrů, letíme k místu kontaktu."
Vysílačka se na chvíli odmlčela. "Černý orel 1, vraťte se na základnu. Vzhledem k umístění tam posíláme něco jiného."
Pilot pokrčil rameny a provedl už třetí změnu kurzu za posledních pár minut. Jeho nadřízení určitě vědí lépe než on, co má dělat.
Letecká základna Jelizovo, Kamčatský poloostrov
Mechanici stojící u obrovského MiG-31B stojícího v zodolněném krytu se vztyčili a zasalutovali, jakmile poručík Ivan Glinka, pilot stroje, vešel dovnitř. Poručík opětoval pozdrav, načež začal obcházet letoun a kontrolovat závěsy, čidla a hadice, jestli mechanici na něco nezapoměli. To byla standardní procedura, prováděná piloty po celém světě, ale zde, v drsných podmínkách severního Ruska nabývala životní důležitosti. Ikdyžy byly tresty za opilost ve službě vysoké, mechanici a vůbec obslužný personál projevoval obdivuhodnou schopnost svůj stav maskovat.
Stav MiGu se zdál být dobrý, takže Ivan vystoupal po přistaveném žebříku do kokpitu stojícího více než 4 metry nad zemí, kde už seděl jeho operátor radaru, zavřel za sebou kokpit a začal nahazovat jednotlivé systémy. Když se dostal až ke startu motorů, pokynul mechanikům aby odtáhli žebřík, a zapnul výstražné světlo na vršku ocasu.
Mechanici odtáhli žebřík a ustoupili do uctivé zdálenosti, kde několik z nich čekalo s hasicími přístroji v rukou. MiGy umístěné na kamčatce byly staré stroje, a většina z nich měla skoro vyčerpán resurs. Navíc létaly na vysoce hořlavé palivo, a mráz způsobobal křehnutí materiálu a tak byla podobná bezpečnostní opatření na místě.
Ivan zmáčkl startéry a hangárem se rozlehlo nejdříve vysoké pištění a pak hučení, jak se oba obří motory Solověv, každý z nich schopný poskytnout více jak 15 tun tahu, roztáčely na provozní otáčky.
Vrata hangáru se otevřela a pištění motorů se změnilo v hřmění, jak Ivan přidal plyn a odbrzdil. MiG se zhoupl a pomalu vyjížděl z hangáru.
"Zde černý 2, stojánka, žádám povolení k pojíždění." Zatímco Ivan čekal na odpověď řídící věže, z protějšího krytu se vynořil další MiG-31 - stroj velitele roje Borise, který měl po svých kavzazských předcích tak strašné příjmení, že se mu říkalo prostě 'Abeceda'.
"Černý roj, máte povolení k pojíždění a okamžitému vzletu, dráha 16L."
Samozřejmě že 16L, povzdechl si v duchu Ivan, zatímco se řadil za velitele roje a pojížděl těch pár desítek metrů od svého hotovostního hangáru k prahu dráhy. Vždyť 16L/34R je naše jediná funkční dráha.
Oba MiGy se seřadily u prahu dráhy, Ivan napravo a asi deset metrů za strojem Abecedy.
"Roj Černý, máte povolení ke startu. Vektor 047°, 1700 km."
Ivan počkal, až 'abeceda' přidá plyn a pak udělal totéž, takže oba stroje startovaly za sebou v asi třicetimetrovém odstupu.
1700 kilimetrů? Divil se Ivan. Vždyť bychom byli už ve čtvrtině bez paliva, a to je samozřejmě blbost.
Abeceda to pravděpodobně viděl stejně, protože místo na forsáž startoval jen na plný plyn. Dráha na to byla dlouhá dost.
Jakmile dvoučlenný roj vzlétl a začal točit na kurz 047, věž se ozvala a vysvětlila podivný rozkaz: "roj černý 1, na souřadnicích VT3 se setkáte s tankerem, doplníte palivo a poletíte kurzem 042. Dále vás navede návodčí z Ureliki. Jelizovo končí."
VT3 byly souřadnice napsané ve speciálních deskách, které se do MiG-31 dostaly před měsícem. Tehdy totiž posádky letounů dostaly komerční GPS moduly, které se připevnily na palubní desku. Kopmerční GPS přímače měly sice zabudovanou odchylku, ale pro ruskou armádu nebyl problém toto vyřešit - jednoduše se změřila odchylka od bodu, jehož souřadnice byly přesně známy a do software přímačů se vložil algorytmus, který odchylku odstranil. Celé to bylo vítaným zlepšením navigačních možností, protože na program modernizace MiG-31BM, které měly být vybaveny zabudovanými GPS přímači a skleněným kokpitem se poněkud nedostávalo financí.
CG-71
Kapitán Heirs se naposledy rozhlédl po můstku, aby našel sebemenší známku znepokojení či zrady v obličejích svých podřízených. Slunce se už pomalu chýlilo k západu a křižník plul klidnými vodami u pobřeží zálivu Norton Sound, tažen dvěma remorkéry. Kapitán se spokojeně odvrátil k výhledu z předních oken můstku. Alespoň podle pohledu na něj žádný z jeho podřízených neměl chuť podávat stížnost, kritizovat jej nebo mít nějaké kecy ohledně polohy - tedy kromě toho hovada Robrtsna, pomyslel si kapitán. Trochu se natočil doleva a koutkem oka ho chvilku sledoval. Robertson se tvářil jako by spolkl mořského ježka, ale to bylo dobrým znamením. V jeho tváři vyčetl kapitán spíše výraz rezignace, než zlobu a vzdor. Takže mu snad, pokud se šeredně nespletl nebo pokud není někdo z lidí na můstku dobrý herec, nic nehrozí.Křižník se zatřásl, jak obsluha strojovny zařadila na povel remorkéru zpětný chod. Skoro v témže okamžiku se ale ozval příšerný skřípot a loď se otřásla. Mapy byly špatné, a křižník najel na dno.
"K čertu", zaklel kapitán. Golovin byl skvělý nápad - až doteď. Až nadřízení uslyší, že se po kolizi s ponorkou snažil přistát v mrňavém přístavu pro rybářské lodi, asi ho nejen degradují, ale rovnou zavřou.
Ikdyž na druhou stranu, jinam ani plout nemohli. S tak poškozeným trupem nemohli riskovat, že by je na moři zastihla bouře. A obeplouvat Aleuty by za takové situace bylo šílenstvím.
Heirs si povzedchl, a otočil se zpět ke schodům - bude muset vylézt z lodi a na vlastní oči se přesvědčit, jaké je poškození.
Normálně by nebylo žádné, nebo by bylo minimální, ale oni měli už tak odervaný pořádný kus přídě a trhlinu v trupu. Takže se oprava pěkně protáhne.
"Kapitáne!" Ozvalo se za Heirsem zrovna když kapitán položil ruku na rukojeť dveří z můstku. "Co teď? Chci říct, co máme udělat s těmi rusy?"
Heirs se zašklebil. Na zajaté rusy úplně zapoměl. "Nechte je zatím zavřené v cele. A připravte podrobnější zprávu o incidentu - tedy že jsme v našich teritoriálních vodách načapali ruskou raketonosnou ponorku, která pravděpodobně vypustila něco z šachty a že jsme se s ní srazili. Až se vrátím, tak to zkontroluju a odešlu." Heirs se otočil nazpět ke dveřím, otevřel je a vydal se k zádi lodi, kde se z helipadu nechá převézt na pevninu.
Černý roj, u letištěm Ureliki
Ivan Glinka stáhl výkon motorů a jemně potlačil knipl, aby se jeho MiG-31 dostal přesněji na finální přiblížení k přistání na Ureliki. Runway byla dost krátká, takže přistávali jeden po druhém a 'naplocho' - tedy nepředpisově a dost nebezpečně.S plnými klapkami MIG docela rychle deceleroval, takže bylo zapotřebí opatrné manipulace s plynovými pákami. Ale pak se konečně ozvalo dvojí zakvíknutí. jak se gumy podvozku dotkla betonového povrchu dráhy. Ivan okamžitě aktivoval brzdící padák, který ve spolupráci s usilovným bržděním zpomalil MiG tak akorát před koncem dráhy, načež padák odhodil a zajel na stojánku - což nebyl zpevněný bunkr jako na základně Jelizovo, ale jen popraskaná betonová plocha.
Kdyžy byly všechny systémy vypnuty a zajištěny, vydal se Ivan do pojízdného řídícího střediska, které bylo roztažené u okraje plochy. Mohl už akorát potvrdit to, co řekl už "abeceda" - na místě odkud vysílal bójka nic nebylo, ale táhla se odtamtud skvrna unikající nafty k americkému křižníku plujícímu do zálivu Norton Sound.
Letiště Golovin, 1600
Seahawk '61' přistával potichu. Atmosféra uvnitř byla dost hustá, protože pilot Seahawku, Kim Flyer, měl ten nemoudrý nápad se kapitána Heirse zeptat na onu srážku. Heirs se do něj trochu obul a dal mu více než jasně najevo, že to není jeho věc...Ticho prolomil až Wasserman, sedící teď při přeletu na sedačce kopilota: "Hele, nevěděl jsem, že tu mají Herkyho."
Wasserman tím narážel na transportní letoun C-130 Hercules, zaparkovaný u okraje jediné runway místního letiště.
"Na ocase má kód 'AK' - tak to bude asi od 167. křídla z Anchorage", zamyslel se nahlas Kim. Heirs překvapeně zvedl obočí - nečekal, že už na něj budou čekat. A rozhodně z toho nebyl nadšením bez sebe. V Anchorage se totiž nachází i velení amerických ozbrojených sil na Aljašce - takže na něj dost možná čeká někdo z nadřízených.
Heirs si instinktivně narovlan uniformu a nasadil výraz typu 'dělal jsem jen svou povinnost'.
Jakmile Seahawk dosedl na plochu letiště, otevřel si Heirs dveře a skrčený odběhl mimo dosah prachu zvířeného dobíhajícím rotorem vrtulníku. Jakmile byl mimo, zvolnil tempo a vyrazil směrem k Herculesu.
"Nějakej nevrlej", prohodil na adresu Heirse v už ztichlém Seahawku Kim. "No ty bys taky nebyl na vrcholu blaha kdybys to s mašinou nabořil třeba do náklaďáku a někdo se tě pak na to vyptával", oponoval Wasserman. "A hele, ani sje mto nemuseli vypínat. Náš milovaný kapitán se nám vrací a vede si ssebou i šéfa."
Uvnitř vrtulníku nemohli Kim s Wassermanem slyšet, co si Heirs se svým nadřízeným, podle výložek generálem štábu povídají, ale podle jejich gestikulace a faktui, že z útrob C-130 vypochodovala četa mariňáků v plné zbroji si oba rychle domysleli, že v zájmu velení neleží ani tak heirs a jeho námořní schopnosti, jako spíše ruská posádka ruské ponorky a náplň její činnosti. Kim si povzdechl a znovu začal startovat turbíny Seahawku. O slabých deset minut později pak vykládal oba velitele na helipadu křižníku a o dalších patnáct minut později ze vzduchu jistili převoz zajatých rusů čluny z křižníku na pevninu.
jakmile byli všichni marines i rusové na břehu, nastoupili/byli nastoupeni do Herculese a ten urychleně odstartoval - i s Heirsem a neznámým generálem, a s doprovodem dvou stíhacích F-15D z Elmendorfu.
"A teď máme jako dělat co", ptal se víceméně pro sebe Kim. "Když je kapitán fuč a loď je na maděru. Sedět na zadku n téhle zmrzlé hromadě hlíny?"
Wasserman se na něj jen kysele ušklíbl čímž mu naznačil, že nic jiného asi dělat nepůjde.
Letiště Ureliki, Čukotka
Ivan vzhlédl od přístrojů, které zrovna kalibrovali k jihu, od kterého se ozývalo mohutné hučení. Zdrojem toho hluku byl nákladní Il-76, který přistál na letišti a roloval mimo zpevněný povrch. A za ním další - a za nimi další a další. Iljušjin pokaždé zajel mimo plochu tak, aby nepřekážel, vyložil náklad a zase odletěl. Než slunce zapadlo, Ivanu před očima vyrostlo menší stanové městečko, předsunuté velitelství, komunikační středisko a dokonce dvě helikoptéry Mi-24V."Co se tu k sakru děje?" zeptal se svého operátora.
"Řekl bych, že jsme ztratili ponorku. A že v tom je ten amerikanskij křižník."