Kimar 911

O zbrani

Replika řady Colt 1911, vyráběná italskou firmou Kimar, pobočkou firmy Chiappa Firearms.
V ráži 9mm a tuzemské variantě se jedná o samonabíjecí expanzní zbraň s pevnou hlavní a dynamickým závěrem, nabíjenou pohybem závěru z vyjímatelného zásobníku o skutečné kapacitě cca. 7 nábojek ráže 9x22 P.A. Knall.

Konstrukce

• Proti nabití "ostrého" střeliva je do zbraně zabudována svislá přepážka z tvrdokovu (profil "|"), umístěná bezprostředně za nábojovou komorou.
• V přední části hlavně je závit, který plní dvojí funkci: jednak umožňuje montáž šroubovacího nástavce pro vystřelování světlic ráže 16mm a druhak - a to hlavně - fixuje na místě kompenzátor tlaku v podobě šroubovacího kroužku s perforací uprostřed. Tento nastavitelný kompenzátor tlaku je stežejní součástí zbraně: vzhledem k "výkonu" střeliva P.A.K. nevzniká v hlavni tlak, který by postačoval k natažení závěru. Proto musí být v přesně stanovené vzdálenosti od komory kompenzátor, který omezí průtok expandujících plynů a tím uměle zvýší tlak mezi sebou samým a čelem závěru.
• Kohout má dvě polohy - plně nataženou a spočívající na bicí ploše úderníku. Z toho vyplývá, že při nošení s nábojkou v komoře a spuštěným kohoutem může teoreticky dojít k samovolnému spuštění zbraně.
• Spoušť je typu SA (jednočinná): před prvním výstřelem je tedy nutno manuálně natáhnout kohout palcem či pohybem závěru. Při další střelbě dochází k natažení kohoutu pohybem závěru.
• Zbraň je vybavena manuální pojistkou, umístěnou pouze na levém boku pistole. Pojistka vizuálně zhruba odpovídá předloze, ale funkce je výrazně odlišná: k zajištění zbraně je nutno popotáhnout závěr cca. o 4mm dozadu, čímž do výřezu v závěru zbraně vyskočí v rámu zbraně umístěný kolík, jež v této pozici zablokuje tisknutí spouště. Manuální pojistka pouze mechanicky zadrží závěr v této "polonatažené" poloze. Pokud dojde k pohybu závěru do přední polohy, je kolík stlačen a spoušť odblokována.
• Vzhledem ke konstrukci pojistky je zbraň de facto vybavena i jistou formou výstražníku - v zajištěné poloze lze, vzhledem k takto vzniklé mezeře mezi nábojovou komorou a závěrem, pozorovat část nábojky, zachycené vytahovačem.
• Na místě odpovídajícím předloze se nachází páka vypouštění závěru. Ta je, podobně jako u většiny samonabíjccích pistolí, zvednuta/aktivována lůžkem prázdného zásobníku a při pohybu závěru směrem vzad jej zachytí v pohotovostní poloze.
• Mířidla jsou nenastavitelná; přední jsou pevnou součástí závěru, zadní jsou pouze nasazená.
• Zbraň je s výjimkou vratné pružiny závěru a střenek celá vyrobena ze slitiny Zn-Al. Vratná pružina závěru je z nemagnetického materiálu, střenky jsou z balzy, barvené a lakované pro dojem dřeva. V případě černé varianty je barva zbraně zajištěna černěním.

Rozborka

Příjemnou vlastností repliky je poměrně realistická rozborka. Po vyjmutí zásobníku a kontrole nábojové komory palcem zamáčkněte "tlačítko" pod ústím hlavně a popotočte tím odblokovaný jistící kroužek hlavně o 90° na libovolnou stranu. Tím je jednak uvolněno vámi držené "tlačítko", pod nímž se skrývá vratná pružina zásobníku a její vodící trn; ty nyní můžete "vysypat", čímž zároveň uvolníte páku vypouštění závěru. Druhým důsledkem je uvolnění samotného jistícího kroužku hlavně, který nyní můžete vytáhnout.
Díky tomu můžete následně natáhnout závěr ještě o něco dále, než při běžném zacházení. Závěr povyskočí poněkud nahoru, načež jej pohybem vpřed můžete "vyvléci" z hlavně. Violá, máte zbraň rozebranou pro čištění:

Praktické zkušenosti, spolehlivost, negativa

Na polích jsem pro vystřílel okolo 500 blank nábojů Fiocchi. V důsledku střelby se v úderníku vymlátilo kolečko hluboké cca. 0,2mm, které nemá vliv na střelbu.
Černění se v průběhu jednoho roku "ohmatalo", takže na mnoha místech zbraně (zejména pažba zepředu a zezadu) prosvítá původní slitina.

Výrazně závažnějším důsledkem je "oběhání" kroužku okolo hlavně, sloužícího k rozborce zbraně, a jeho vodících lišt na závěru. Ten je po cca. 550-ti výstřelech v takovém stavu, že je při střelbě pohybem závěru povytažen ze zbraně, čímž je další střelba znemožněna.

V kapitole o konstrukci zmíněný regulovatelný kompenzátor tlaku je zdrojem dalších potíží: při nesprávném nastavení (čti: je zašroubovaný do jiné, než optimální hloubky) se spolehlivost zbraně výrazně propadá. Po prvním čištění jsem kompenzátor tlaku zašrouboval "nadoraz", čímž došlo k tak rychlému pohybu závěru, že vystřelená nábojka ještě nestihla opustit prostor nábojové komory a už kolidovala s další nábojkou, nabíjenou zpětným pohybem závěru. Tento stav vyústil v zaseknutí zbraně každé cca. 3 výstřely. Opačným extrémem je úplné vyšroubování kompenzátoru tlaku - v takovém případě vůbec nedojde k natažení závěru, který tak zůstane v přední pozici i s vystřelenou nábojkou. Po nákupu zbraně je tedy záhodno změřit si optimální hloubku kompenzátoru tlaku a pak jej při čištění či údržbě šroubovat do takto zjištěné polohy.
Kompenzátor tlaku je vůbec sysifovou patou celé zbraně. Při běžném nošení má totiž tendenci se samovolně vyšroubovávat. Nehledě na to, že může i vypadnout (což se mi jednou stalo) se tak pouhým běžným nošením stabilně zhoršuje spolehlivost zbraně - pro zajištění funkčnosti je tedy třeba nejméně jednou týdně dotahovat kompenzátor závěru do ideální hloubky (viz výše).

Dalším, i když menším problémem je pojistka. Jak jsem popsal v kapitole o konstrukci, pojistka pouze mechanicky jistí závěr proti pohybu do přední polohy a tím způsobenému odjištění. Do svého výřezu na závěru ale zapadá poněkud ze šikma, v důsledku čehož se páčka pojistky, držená pouze slabou pružinou z boku, snaží působit proti mnohem silnější vratné pružině závěru. Praktickým výsledkem je stav, kdy stačí k odjištění zbraní "mávnout" ve směru střelby či zezadu lehce zatlačit na závěr. Výrobce tvrdí, že šlo o záměr pro rychlé tasení; dle mého názoru je to nesmysl a taková pojistka je značně nebezpečná.
Problém s pojistkou je nicméně relativně jednoduše napravitelný: podložením pružinky pojistky a zvětšením vybrání pro tuto pružinku pomocí pilníku se spolehlivost pojistky výrazně zvedne a zbraň se dá pokládat za bezpečnou v rámci konstrukčních možností.

Vzhled

Oproti originálu má replika tři hlavní odlišnosti. První z nich jsou šrouby, jimiž jsou ke zbrani připevněny střenky. Ty se sice v podobných rozměrech mohou vyskytnout i na skutečných zbraních rodiny "1911", ale není to zvykem; pokud je uvidíte například ve filmu, jedná se s vysokou pravděpodobností právě o K911.
Druhou odlišností je pojistka. Tento rozdíl není postřehnutelný zběžným pohledem, zvláště v odjištěném stavu; v takovém případě ji prozradí tvar horní části.
Třetím rozdílem oproti originálu je výhozí okénko, které je na horní části závěru protaženo asi o 6mm doleva.

Celkové hodnocení

Replika je vhodná pro fanoušky konstrukce 1911, kteří si chtějí pořídit levnou repliku "na stěnu" či pro střílení pro radost někde na poli.
Ačkoli je zbraň po úpravě pojistky a při vhodném zacházení použitelná i pro sebeobranu a pro obranu proti agresivním zvířatům by měla stačit i kapacita zásobníku, vzhledem ke spolehlivosti ji pro takové účely nelze zcela doporučit.

Galerie Kimar 911

Podotýkám, že se jedná o první plynovku, kterou jsem si koupil, pročež má tento kousek zcela nestandardní vizáž

---

Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko